Jaroslav Šonka: Zemřel Jiří Kosta
„Když mlátěj, musíš být uprostřed a zvednout ruce.“ Tak shrnul Jiří Kosta jednu ze svých životních zkušeností. Zkušenost koncentráčnickou – a hovořil v čase přítomném. Teď zemřel ve věku 94 let.
Jeho život začal v Praze. Otec ho učil na německém gymnáziu, matka, rozená Lindtová, vedla obchod s umělými květinami v Lindtově pasáži.
Od roku 1938 začala rodina Kohnových pod tlakem narůstajícího antisemitismu používat příjmení Kosta. Ani to však nepomohlo.
Jiří Kosta odjel prvním transportem do Terezína a byl táborem vypůjčen do kladenských uhelných dolů. Po Terezíně, Osvětimi a dalších táborech musel pochodovat v takzvaném pochodu smrti.
Při jednom přenocování Jiří spal s malou kostičkou chleba pod hlavou. Po ranním poplachu nejdříve vyběhl, ale pro chleba se vrátil. Chleba byl pryč, ale pryč byla i kvapně pochodující kolona.
Brzy tu byla také sovětská fronta. Jiří Kosta se tehdy – s něco málo přes 40 kilogramy – ihned hlásil do československé armády. Usmívali se a musel se nejdříve trochu vykrmit.
Zpět v Praze následovala typická biografie přeživšího holocaustu. Nikoho osudy koncentráčníků moc nezajímaly.
Kosta vstoupil do komunistické strany, osvobodili ho přeci Sověti, vystudoval ekonomii, zažil proces svého otce v kontextu antisemitských komunistických opatření, a posléze se stal pravou rukou Oty Šika.
Plánovali reformu zkostnatělého komunistického hospodářství. Potlačení pražského jara rodinu silně ohrozilo. Odešli přes Rakousko do západního Německa a Kosta se posléze stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu.
U svých studentů – a patřil k nim i pozdější zakladatel německých Zelených Milan Horáček – podporoval kritickou reflexi toho, co tehdejší státy takzvaného reálného socialismu světu propagandisticky nabízely.
Měl s tím svou zkušenost. Jiří Kosta do pozdního stáří přednášel, zabýval se i změnami po roce 1989, a po tom, co pozoroval narůstající zapomínání historie Třetí říše, přednášel i o svých zážitcích z koncentračních táborů.
Jako člověk poměrně malý chodil přesto rázným a dlouhým krokem. Když to kolem devadesátky už nefungovalo, stěžoval si.
Osciloval mezi depresivním očekáváním smrti a pak zas povinností podat o svém osudu patřičnou výpověď.
Loni jsme natočili 90 minut rozhovoru o politických představách v Terezíně. „A musíme ještě natočit…, to jsme nestihli,“ žádal při loučení. Už to nenatočíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
