Jaroslav Šonka: Xenofobie v Německu jako dědictví totality

Téměř polovina registrovaného rasového násilí, 47 %, se odehrála v nových spolkových zemích, i když tam žije jen 17 % německého obyvatelstva.

Tato čísla čerpají z právě uzavřených statistik roku 2014. Letos je možné vyhodnotit je půl roku a existují neoficiální informace, že se zvyšuje jak počet registrovaných činů, tak nerovnováha v jejich geografickém rozložení. Paralelně registrují rasistické násilí nevládní organizace podle vlastních kritérií a kritizují policejní statistiku, protože ji prý často nezajímá všechno, co do rasistických kategorií patří.

„Násilí mladistvých pod vlivem alkoholu“, je často označení, u kterého není motivace jasná. Statistické údaje nevládních organizací prezentují větší počty činů, ovšem s podobným nerovnoměrným rozložením.

Neznamená to zajisté, že se takové útoky odehrávají jen v nových spolkových zemích. Populačně nejsilněší spolková země, šestnáctimiliónové Severní Porýní-Vestfálsko má samozřejmě také velký počet rasistických násilností a existuje podezření, že jev ovlivňují lokality, kde je velký počet nezaměstnaných, kteří se cítí spíše na okraji společnosti. Přesto je situace ve východním Německu specifická.

Čtěte také

Nadané mladé ženy, stejně jako mladí muži, v některých venkovských končinách nenacházejí zaměstnání. Ovšem ženy jsou mobilnější a odcházejí na západ země. Často tak vzniká jakési „chuligánské“ prostředí, kde výrostci mužského pohlaví nemají zaměstnání, postrádají korigující autoritu a nechají se ochotně zapojit neonacistickými buňkami do jejich aktivit.

Podobné rozdělení vášní podél bývalé železné opony je vidět i na aktivitách hnutí PEGIDA, které je ve východním Německu obzvláště silné. A požáry domů, které regionální správa určila pro uprchlíky, mají podobnou regionální distribuci. Je to asi důsledek neúplné reflexe demokratizace společnosti.

Neonacisté|foto: Štěpánka Budková

Transformace nechává v Německu i čtvrt století po pádu komunizmu stranou regionální společenské sektory těch, kteří na vlastním osudu nepocítili žádné zlepšení a uprchlíci odjinud z jejich perspektivy vypadají jako jednoduší konkurenti o omezené zdroje.

Naopak, v bavorském Pasově je otevřenost společnosti větší a zpravodajství posledních týdnů obsahuje řadu příkladů vstřícného přijímání uprchlíků včetně těch viditelně jinakých.

Nelze než domnívat se, že české reakce na vlnu uprchlíků jsou podobnější těm východoněmeckým. Říkalo se tomu socialistické bratrsví.