Jaroslav Šonka: Pinochet a Chile. 40 let od vojenského puče

11. září 2013
Chilský generál Augusto Pinochet

9/11 je známé datum. Dnes si ovšem musíme připomenout, že známé události z New Yorku nejsou tou jedinou historickou událostí, která se k tomuto datu váže. Před čtyřiceti lety došlo v Santiago de Chile k vojenskému puči, který znamenal násilný konec prezidentské periody Salvadora Allendeho. Ten posléze, v podvečer prvního dne puče, spáchal sebevraždu.

S násilným zásahem se pojí především jméno tehdy – vlastně skoro vždy – sveřepě se tvářícího Augusta Pinocheta, vojáka a rozhodného politika, schopného svou rozhodnost uplatňovat i mimo zákon. Pinochet se pak stal hlavou státu s diktátorskými kompetencemi. S celou událostí je spojena i otázka vlivu USA, jehož fatální důsledky přiznal Henry Kissinger.

Zoufalé pokusy nenechat se sesadit a prosadit alespoň prvky zamýšlených reforem ze strany Salvadora Allendeho se částečně sice pohybovaly na hraně daného ústavního pořádku, ale to, co následovalo potom, bylo radikální přestavbou pořádků v zemi. Uplatněné násilí a antidemokratická opatření se v české diskusi často přehlížejí – ve své tehdejší situaci měl Allende pro náš dnešní pocit příliš srdečné vztahy s Castrovou Kubou. Čísla však mluví jasnou řečí. Dodnes není jasný osud desítek tisíc lidí – obětí bylo na 3000. Lidskoprávní prohřešky Pinochetova režimu byly početné a vedly i známého španělského soudce Baldasara Garzóna k tomu, že později penzistu Pinocheta pronásledoval, kde jen mohl.

Po čtyřiceti letech se vzpomínky vracejí. Nejen že je stále ještě proces vyrovnávání se s historií v plném proudu – ne vždy s plnou podporou široké veřejnosti. Země je totiž stále ještě rozštěpená. A je to vidět i na cestě k nadcházejícím prezidentským volbám. Michelle Bacheletová, která již prezidentkou byla, prošla jako dcera odpůrců diktátora Pinocheta dlouholetým exilem, pobytem i v tehdejších zemích reálného socialismu, a tím se stala protagonistkou spíše levicové politiky, ale bez iluzí. Ve funkci musela řešit záležitost, která se několikrát diskutovala i na českém publicistickém poli: penzi financovanou z fondů úspor pracujících.

Tento u nás tak nadšeně komentovaný, Pinochetem zavedený systém, už se dvakrát dostal na šikmou plochu a musela ho reformovat právě Bacheletová. Dnes je v Chile možné fondový systém vyhodnotit. Pětina populace na tento systém nedosáhne, a zůstává tak v péči státu. Odstátnění a úspora rozpočtu se tedy nekonají. Ani to, co se za Pinochetova režimu odehrávalo mimo násilné zásahy, tedy tak růžové není. Změny ano, reformy to však nebyly.

Demokratický systém se v Chile po 17 letech Pinochetovy vlády nevyvinul díky jeho působení, nýbrž jako jasná změna jím zavedeného brutálního „pořádku“. Na ní se pracuje dodnes. Jeho dcera Jacqueline přispívá do diskuse obranou rodiny a z Miami začíná diskusi, kterou známe i u nás: je to diskuse o „tlusté čáře“.

Spustit audio
autor: Jaroslav Šonka