Jaroslav Šebek: Nový prezident Miloš Zeman se poklonil památce svatého Václava

8. březen 2013

Jednou ze součástí dnešní prezidentské inaugurace bylo položení květin ke hrobu sv. Václava v prostorách pražské katedrály, čímž nová hlava státu oficiálně uctila památku českého zemského patrona, s jehož osobou je spojena naše nejdéle kontinuálně udržovaná národní a státní tradice.

Současně však před třinácti lety, ještě jako premiér, prohlásil v rozpravě v Poslanecké sněmovně o zavedení státního svátku 28. září, že tento svátek připomíná kolaboraci a servilitu. Polistopadové debaty o významu svatováclavské tradice určitě přispěly k tomu, že se ideologicky zjednodušené pohledy na našeho světce přece jen objektivizovaly a snad by již nyní Miloš Zeman podobné výrazy nepoužil.

Zemanovo gesto bych však nevnímal jako výraz oportunismu, což se nyní také v docela hojné míře objevilo, ale jako jednu z prvních příležitostí ukázat praktickou realizaci jeho příslibu hned po zvolení – tedy, že chce být prezidentem dolních deseti milionů, a mezi nimi najdeme lidi, kteří se mezi sebou liší nejen sociálním a ekonomickými poměry, ale pochopitelně i z hlediska názorů či politického směřování. A do této skupiny patří i věřící spoluobčané.

Kromě toho byl Zeman v minulých dvou letech i hostem cyrilometodějských oslav, kde se účastnil Dnů dobré vůle. A dobrou vůlí by se nyní šetřit rozhodně nemělo. Navíc poslední měsíce ukázaly výrazně rozdělení země, které se jen vyostřenou prezidentskou kampaní dále zvýraznilo. A dělících ploch najdeme opravdu hodně, takže pomyslné zasypávání příkopů je rozhodně jedním z důležitých prezidentských úkolů blízké doby.

Uctění památky T. G. Masaryka stejně jako sv. Václava tak vnímám i jako symbolické uznání symbiózy našich různých tradic – liberálních, demokratických a humanistických na jedné straně a konzervativně-národních na druhé straně.

Řekl bych, že připomenutí významu obou osobností, reprezentující dva výrazné myšlenkové světy češství, zakotveného navíc ještě v evropské kultuře a vzdělanosti, je možné chápat, i když to prezident Zeman osobně neakcentoval, i jako obrácení pozornosti k takovým otázkám, jako potřeba veřejné morálky i nutnosti hlásit se ke kořenům naší národní identity.

Někdo může namítnout, že se tyto sféry příliš přeceňují, vždyť nám přece nepřináší ani finanční ani ekonomický profit, peníze z toho zkrátka nekoukají. Troufnul bych si však podotknout, že dlouhodobé přehlížení této, někdy despektem nazývané nadstavby, se může nepříjemně odrazit i do peněženek, což podle mě dokumentuje třeba bezskrupulózně nemorální tunelování veřejných rozpočtů a podobně a téměř zbožštění osobní výhod jednotlivců (dejme tomu je můžeme nazývat „kmotry“), které se naprosto neohlíží na prospěch většiny občanů.

Myslím si, že na začátku výkonu prezidentského mandátu zazněla velmi důležitá slova, shrnutá zjednodušeně do trojlístku: odvaha, pokora, moudrost, i když si ani v této slavnostní chvíli Zeman neodpustil lehké rýpnutí do části novinářů či podporu kontroverzní opoziční smlouvě.

Můžeme jen doufat, že se takový ideový program alespoň částečně projeví do vnitřního života naší země a nezůstane jen lesklou fasádou, za níž poběží vše jak dosud – tedy i k nezdravému štěpení společnosti, jež nic pěkného nepřinese. Držme si palce, abychom za příštích pět let mohli bilancovat prezidentské působení s optimističtějšími pocity.

autor: Jaroslav Šebek
Spustit audio