Jaroslav Bican: Když filosof kandiduje do Senátu

Když byl v loňském roce Bělohradský kritizován za to, že svým vystoupením na sněmu hnutí ANO, uskupení Andreje Babiše podpořil, připomněl, že v minulosti kromě několika vystoupení na akcích ČSSD jako pozvaný host promluvil i na sjezdu Strany zelených a ODS.

Filosof tehdy také vysvětlil, že podporoval různé síly, které se jako nové vynořovaly v demokratickém antagonismu. Tím myslí široký a necenzurovaný proud heterogenních uskupení, který obohacuje každý subjekt ucházející se eticky přijatelným způsobem o přízeň voličů. Bělohradský podle svých slov hájil to, že jejich role v politickém systému je legitimní, nepodporoval však jejich program.

Nabízí se otázka, zda nyní, když Bělohradský kandiduje za ČSSD a Stranu zelených, ztotožňuje se s jejich programem více, než když řečnil na sněmu hnutí ANO. Filosof prohlašuje, že spolupráce mezi sociálními demokraty a zelenými je jeden z jeho ideálů.

Rovněž zmiňuje velmi úzký vztah mezi sociální a ekologickou spravedlností. Také říká, že za obě strany může kandidovat, protože má s nimi na rozdíl od hnutí ANO společnou historii, kdy například už od roku 1990 sympatizuje se zezelenáním politických stran.

Václav Bělohradský určitě není žádný měnič kabátů, který napřed fandí jedné straně, pak druhé, třetí a nakonec se vrátí k té první. Brát ho jako Babišova člověka, protože vystoupil na sněmu jeho hnutí a zastal se ho, je nepochopení politického myšlení Václava Bělohradského. Ostatně hnutí ANO hájil i na společné tiskové konferenci se Sobotkou a Stropnickým.

Nejprve uspět v kampani

Speciál Martina Veselovského - veřejná debata ČRo Radiožurnálu po skončení odborářské demonstrace na téma: reaguje vláda správně na zhoršenou ekonomickou situaci v Evropě? Václav Bělohradský|foto: Filip Jandourek

Jednoduše řečeno Bělohradskému jde mnohem více o celkovou kultivaci a rovnováhu prostředí, ve kterém žijeme, od demokracie až po ekologii, než o konkrétní politické programy. A v jednu chvíli je podle něho z tohoto úhlu pohledu nutné podpořit Stranu zelených a jindy zase sociální demokracii či hnutí ANO.

Bělohradský se jistě může mýlit v konkrétním hodnocení přínosu té které strany. Nyní jde dál, když za dvě strany dokonce kandiduje. Zdůvodňuje to svojí osobní historickou blízkostí k tomu, co představují, a zároveň si vybral Senát, kde přepokládá slabší důraz na stranickou loajalitu.

Není vůbec jasné, jak Bělohradského kandidatura do horní komory Parlamentu a případně jeho působení v ní, dopadne. Na Praze 6, kde v minulosti kandidáti sociální demokracie nezaznamenali výraznější úspěch, mu šanci rozhodně zvyšuje společná kandidatura se zelenými. Pomoci mu může také jeho nevyhraněnost a snaha skloubit sociální témata s ekologickými a stejně tak s humanitními akcenty, kdy se neváhá postavit rasismu a xenofobii.

Pokud však uspěje, další zkouška ho čeká v samotném Senátu, který dnes rozhodně není jen diskusním klubem. Právě díky tomu, že stranická disciplína senátorů je nižší a také je zde silné zastoupení starostů a komunálních politiků, mají na řadu zákonů jiný názor než členové dolní komory. Výsledkem je zamítnutí či vrácení některých dosti významných legislativních norem, například rozšíření kontroly NKÚ na obce a kraje.

Bude zajímavé sledovat, kam se v tomto smyslu Václav Bělohradský zařadí a jakou roli v Senátu bude hrát. A zda nakonec nebude patřit mezi senátory, o kterých od doby, co byli zvoleni, není vidu ani slechu. Nejprve však filosof musí uspět v kampani. To, jak mu tato úloha sedne, nakolik bude schopný a ochotný bezprostředně rozmlouvat s lidmi a obcházet různé akce a místa, kde se vyskytují potenciální voliči, může rozhodnout i o tom, zda má šanci také v dalších volbách, kde se volí přímo.