Jaroslav Bican: Jak Miloš Zeman pracuje na svém znovuzvolení
Miloš Zeman avizuje, že na tiskové konferenci v březnu 2017 oznámí, zda bude obhajovat svůj prezidentský mandát. Už nyní by sice mohl říci něco ve smyslu, že pokud mu to zdraví dovolí, rád bude pro občany České republiky pracovat i nadále, prezident má však cit pro drama a své odpůrce a nejenom je nechá více než rok v nejistotě.
Důvodů, proč tak činí, je více. Už jen to, že všichni budou trnout, jak se prezident rozhodne, musí hlavě státu činit nemalou rozkoš.
Zvlášť v situaci, kdy do prezidentské volby půjde jako jednoznačný favorit, což se zdá být stále pravděpodobnější, bude jeho oznámení působit majestátně a fatálně. Představa, že svým vystoupením reálně určí, kdo bude stát v čele státu, musí těšit každého ješitu.
Hlavní důvody ale mohou být taktické. Než Miloš Zeman oznámí svoji kandidaturu, musí minimalizovat riziko, že vstoupí do prohrané bitvy. Takový konec kariéry by nesnesl. Zveřejnit své rozhodnutí rok předem se jeví logicky. Do té doby může zpevňovat svoji pozici a pracovat na tom, aby až oznámí svou kandidaturu, bylo jeho postavení a znovuzvolení neotřesitelné.
Nyní prezident působí, že je ve formě. Objíždí regiony, města a obce, dává jeden rozhovor za druhým. Posiluje své spojenectví s Andrejem Babišem a podrývá pozici premiéra Sobotky.
Počíná si neobyčejně mazaně, například když o něm hovoří jako o neúspěšném politikovi, a to na základě kritérií, které si stanovil sám Sobotka, když si před posledními sněmovními volbami vytkl za cíl, že ČSSD získá 35 procent, ve skutečnosti však dosáhla pouze dvaceti.
Podobně šikovně prezident zaútočil na předsedu vlády svým výrokem o kalašnikovu. V odpovědi na otázku, která se týkala toho, jak se zbavit premiéra Sobotky, Zeman zdůraznil, že jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je možné se zbavit demokratickou cestou volbami, anebo nedemokratickou, například kalašnikovem.
Tím, že kalašnikov vztáhl i sám na sebe, si vytvořil stoprocentní alibi, cíl byl ale jasný, dotaz se týkal Sobotky a odpověď na něj si tazatelka a spolu s ní i všichni přítomní z prezidentových vět vytáhli a zbytek byl pro ně irelevantní.
Miloš Zeman se zavděčil těm, kteří nemají rádi premiéra, a zároveň se jistil proti obvinění z toho, že vybízí k násilí, protože tím by přece útočil i sám na sebe. Rozhodující však je, jak jeho výrok byl pochopen v sále. Opravdu ho tazatelka nepřijala tak, že prezident stojí na její straně?
Navíc prezident vše podal jako vtip, který zaujal a většinu jeho voličů pobavil. Leckdo si možná pomyslel, Miloš Zeman není žádný suchar, jeho vtipy jsou trochu na hraně, ale co, sranda musí být a Sobotka si to beztak zaslouží.
Díky uprchlické krizi má prezident silné téma a podporu velké části veřejnosti. Svými cestami do regionů dává najevo, že mu na občanech záleží. Zároveň na sebe strhává pozornost a udržuje si potřebnou dominanci ve veřejném prostoru. Média mu sice nejsou nakloněna, ale i toho dokáže využít ve svůj prospěch, když se stylizuje do prezidenta normálních lidí, nikoli médií.
Zatím se nezdá, že by na obzoru byl někdo, kdo by dokázal být Miloši Zemanovi rovnocenným protivníkem. A to jak ve veřejné debatě, tak v prezidentské volbě. Současnou hlavu státu ale jen těžko porazí někdo, kdo o sobě začne dávat vědět jen pár měsíců před volbou, ani v politice nelze uspět bez práce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
