Jaroměřická konference připomněla 150. výročí narození Otokara Březiny

28. září 2018

Básník, esejista a mistr korespondenčního umění Otokar Březina se narodil 13. září 1868 v Počátkách. Konference se ale konala v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde autor žil od roku 1901 a kde také zemřel.

V Jaroměřicích nad Rokytnou působí Společnost Otokara Březiny (dále SOB), jejímž hlavním sídlem je Muzeum Otokara Březiny, umístěné v domě, kde básník od roku 1913 až do své smrti 25. března 1929 bydlel. Jako učitel jaroměřické školy nastoupil sice už v roce 1901, ale původně bydlel v podnájmu u Höferů, v domku hned vedle školy, kde ho také v roce 1906 navštívil profesor T. G. Masaryk s chotí. Ferdinand Höfer, který básníka pamatoval, byl prvním předsedou po roce 1989 obnovené SOB. Společnost existovala už od roku 1932, ale z rozhodnutí OV KSČ v Moravských Budějovicích byla roku 1949 zrušena.

Jiří Höfer, předseda Společnosti Otokara Březiny, u Březinova hrobu v Jaroměřicích nad Rokytnou

Právě SOB, vedená současným předsedou Jiřím Höferem, se společně s Ústavem české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy stala pořadatelem konference, která se uskutečnila v sobotu 15. září v jaroměřickém zámku. Sala terrena hostila odborníky z domácích i zahraničních univerzit a dalších institucí. Některé příspěvky byly věnovány konkrétním motivům v textech Otokara Březiny. Sem patří přednášky Ivany Reškové z Masarykovy univerzity Poetika míst v korespondenci Otokara Březiny a Ondřeje Pechníka Exotické motivy v poezii Otokara Březiny. Vzpomínkami na básníka nebo texty badatelů o něm se zabývali Jiří Poláček a Ladislav Soldán. Soňa Šinclová mluvila o básníkově knihovně ve sbírkách Moravské zemské knihovny. Dva příspěvky poukazovali na spřízněnost poezie Kuběnovy a Březinovy. Ruská bohemistka Oksana Lichačeva mluvila o překladech Březinovy poezie do ruštiny.

Už v předvečer konference byla v Jaroměřicích nad Rokytnou představena nová edice Ústavu pro českou literaturu AV – dvousvazkové vydání vzájemné korespondence Otokara Březiny a Jakuba Demla, nazvané Poznávám krásu Vašich krajin. Za kolektiv editorek nám ji přiblížila Eliška Davidová, která je i autorkou v knize publikované studie. Vysvětlila, že nová edice se opírá o vydání, která záhy po Březinově smrti připravil sám Deml a o pozdější vydání Březinovy korespondence editorem Petrem Holmanem. „Novinkou naší edice je to, že tyto dopisy vycházejí poprvé v chronologickém uspořádání jako dialog. Jsou tam velmi živé pasáže, kde třeba probírají Demlovu první knihu. Březina mu radí, co by s tím měl dělat,“ vysvětluje Davidová. Kniha však obsahuje i několik nově objevených dopisů a některé již známé dopisy byly teprve nyní správně datovány.

Publikum jaroměřické konference

„V těch dopisech jsou jen nepatrné stopy rozepří nebo názorových neshod. Zvlášť Březinovy dopisy jsou velmi přátelské, ale stručné. Víc se toho dozvíme z Demlových dopisů,“ upřesňuje Davidová. První svazek edice obsahuje samotné dopisy, druhý Demlovy a Březinovy dedikace do knih a Demlův rukopisný deník K Březinovi z let 1901 – 1903. Podle Davidové bylo také velkým štěstím, že editoři získali z Muzea Vysočiny reprodukce fotografií Ondřeje Knolla z cyklu Místa a cesty Otokara Březiny. Fotografie mapující Březinův život vydal Deml v roce 1932 a nyní obohacují novou edici.

Vedoucí výzkumného týmu Daniela Iwashita doplňuje, že kniha Poznávám krásu Vašich krajin tvoří už sedmý svazek edice Korespondence Jakuba Demla. Sama na konferenci vystoupila společně se Šárkou Kořínkovou, aby informovaly o nových nálezech v rukopisné pozůstalosti Jakuba Demla. Podle Kořínkové totiž kartony nadepsané Šlépěje skrývají, jak se ukázalo, velmi různorodý obsah. Vedle rukopisů Šlépějí v nich byly nalezeny i dopisy, rukopisy Mého svědectví o Otokaru Březinovi a Zapomenutého světla, koncepty přednášek a další materiály. „Deset kartonů (krabic) obsahuje tisíce listů, které jsou navzájem pomíchané,“ dodává Iwashita. Nově nalezené rukopisy mohou pomoci lépe pochopit způsob Demlovy literární práce.

Daniela Iwashita

Joseph Rostinsky na konferenci reprezentoval Masarykovu univerzitu, ale i Tokijskou univerzitu, jíž je emeritním profesorem. Jeho vystoupení mělo název: Trojice Kuběny, ozvěny v jeho poetice. Trojicí, o níž byla řeč, je Březina, Deml a Nezval. Rostinsky tvrdí, že tuto trojici nelze roztříštit na jednotlivé části. „To je trojice jako třeba v katolické církvi, kterou je nutno respektovat. Tyto tři osobnosti se prolínají svými myšlenkami a k nim se navazuje Jiří Kuběna, který byl neobyčejným moravským bardem,“ je přesvědčen Rostinský. „Přišel s novými myšlenkami v kontextu nové společnosti, hovoří o vlastní sexuální orientaci, o moderním umění, o náboženství, o svých zálibách v literatuře a hudbě. Kuběna je element, který experimentuje do takové míry jako Březina, Deml, Nezval. Tito tři básníci byli experimentátoři v české poezii.“ Podstatné podle Rostinského je, že v Kuběnových textech se nachází nový obsah, a to jsou kosmicko-utopické vize, které přejímá od svých tří předchůdců.

Vystoupení Josepha Rostinského

K nejzajímavějším řečníkům patřil na jaroměřické konferenci i německý bohemista Alexander Wöll s příspěvkem nazvaným Metonymická linie Jakuba Demla od matky přes sestru až po Otokara Březinu. S odvoláním na to, že označení duchovního učitele lama znamená v tibetštině „velká matka“, jsem se profesora Wölla zeptala, zda byl Otokar Březina pro Demla něčím jako guru. „To by se asi Demlovi nelíbilo,“ směje se Wöll, „ale myslím, že u Demla existuje něco jako ženský kosmos. Zní to divně, ale jeho svět, to jsou provokace proti světu těch macho, kteří bojují. Jeho ženský kosmos, to je svět žen, jako jsou Pavla Kytlicová, Eliška Wiesenbergerová a všechny další ženy, které se objevují v životě Jakuba Demla. Myslím, že Otokar Březina je genderově jasně muž, ale pro Demla byl v té ženské linii.“

Alexander Wöll

Demla vedla podle Wölla k Březinovi touha poznat, co je existence, touha dozvědět se o starořecké a starořímské kultuře, Indii a buddhismu – a vůbec o všem, co Otokara Březinu fascinovalo. „Je to podle mě i homoerotická linie,“ soudí Wöll, „ale především je v tom trochu romantiky. Deml chtěl vědět, co je tento svět, jak to všechno funguje, materialismus mu nikdy nestačil.“ Z Demlových textů Wöll ocenil zvláště jeho sny s biblickými motivy a Nebe se jiskří mlékem – což jsou i podle Nezvala už protosurrealistické texty. U Březiny jako představitele symbolismu Wöll obdivuje filozofičnost jeho textů a také skutečnost, že se v závěru svého života rozhodl pro mlčení.

Na jaroměřickou konferenci svým způsobem navazuje i další setkání s dílem Otokara Březiny, které proběhne 11. října od 17 hodin v Moravském zemském muzeu – konkrétně v Domě Jiřího Gruši na Hudcově 76 v Brně.

Spustit audio

Související