Jarní ofenzívu v Afghanistánu zahájila letos vojska aliance a nikoli Talibán

7. březen 2007

V jižním Afghánistánu začala v úterý velká vojenská ofenzíva. Není to však -- kupodivu pro některé pozorovatele -- dlouho očekávaná jarní ofenzíva Talibánu, ale ofenzíva vojsk Severoatlantické aliance. Ofenzíva probíhá v severní části provincie Helmand a účastní se jí na čtyři a půl tisíce vojáků NATO a tisícovka nově vycvičených vojáků afghánské armády.

Jejím cílem je podle velícího holandského generála van Loona vyčistit uvedenou oblast od ozbrojených skupin Talibánu a ozbrojenců narkomafií a obnovit bezpečnost severní části provincie. Ofenzíva pod názvem "Achiles" byla podle generála zahájena na žádost afghánské vlády.

Je dobré zopakovat, že britský generál Richards - donedávna vrchní velitel vojsk Severoatlantické aliance v Afghánistánu -- měl zřejmě pravdu, když před dvěma týdny na otázky médií ohledně očekávané jarní ofenzívy Talibánu odpovídal, že i když sněhy dávno roztály, on žádnou ofenzívu nezaznamenal. Pouze útoky vojsk aliance snažící se o zatlačení hranice vlivu Talibánu zpět na sever provincie Helmand. Generál tvrdil, že od velké porážky, kterou Talibán utrpěl v minulém roce v sousední provincii Kandahár, jejíž hlavní město stejného jména -- jak hlasitě ohlašoval -- hodlal dobýt a neuspěl, jeho útoky slábnou. Je tomu tak prý proto, že i přes ochranu a pomoc, které se Talibán těší ve fundamentalisty ovládaných sousedních oblastech Pákistánu, za prakticky nehlídanou hranicí, nedaří se mu nyní organizovat větší množství bojovníků a hlavně podporu mezi soukmenovci v samotném Afghánistánu. Prý proto, že paštůnští kmenoví vůdci porážku Talibánu u Kandaháru zaznamenali, zjevně tuší co znamená a nejsou už tolik ochotni Talibáncům pomáhat. Generál Richards se dokonce zmínil o nedávném případu, kdy po nájezdu Talibánců na jednu vesnici se vesničanům podařilo skupinu odzbrojit.

Experti naznačují, že Talibán se nyní bude zřejmě snažit zviditelňovat sebevražednými útoky, únosy a podobně, aby smazal dojem, že se mu už tolik nedaří útoky vojenské. V situaci započaté ofenzívy NATO totiž nebude pro Talibánce lehké v taktice přepadávání vojenských hlídek či menších konvojů pokračovat. Součástí ofenzívy také -jako vždy v podobných situacích - bude i pokračování kampaně za získání sympatií místního obyvatelstva. Jelikož skupiny ozbrojenců Talibánu tvoří poměrně malé fanatické jádro ideologických vůdců vycvičených a ozbrojených v bezpečí Pakistánu plus místně naverbovaní nespokojenci, bude důležité přesvědčit právě je, že jednotky aliance plní přání legálně zvolené vlády země a na rozdíl od Talibánců neničí ale budují. Britské jednotky například nedávno zprovoznily velkou skupinu nepojízdných traktorů v zemědělském centru nedaleko hlavního města provincie Laškar Gar, budují silnice, studně a vodovody. S obnovou hospodářského života země je spojené i vyčištění širokého a dalekého okolí přehrady Kadžaki od Talibánců. Přehrada - jak už zde dříve pojednáno - má po rekonstrukci některých zařízení zásobovat elektřinou téměř dva milióny obyvatel provincie a okolí a umožnit tak zaměstnání tisíců lidí. Je naprosto jasné, že až se tak stane - a svítící žárovky i běžící stroje v dílnách jsou hmatetelnými důkazy toho, že aliancí reprezentovaná rekonstrukce země vítězí -- vliv Talibánců v oblasti značně poklesne. Ani optimisté však neočekávají, že by zcela ustal. Spřízněné paštůnské kmeny žijí na obou stranách pakistánsko-afghanistánské hranice a muslimští fundamentalisté, kteří vládnou na pakistánské straně - a zjevně také poskytují útočiště ozbrojencům al-Kajdy -- najednou prostě nezmizí. Pokud se však díky nynější ofenzívě podaří učinit zásadní kroky ke zklidnění další provincie a přiřadit tak většinu Helmandu k oněm osmdesáti procentům rozlohy země, kde už je Talibán minulostí, bude to jistě úspěchem aliance.

Je ovšem smutné - jak velký rozdíl dnes je mezi tím, co z Afghánistánu hlásí odborníci a vojáci a tím, co tam zajímá mnohá západní média. Pokud našinec právě cestuje po západní Evropě, tak se toho mnoho o tom, co se skutečně děje v Afghánistánu nedozví. Dodnes totiž mnohá média opakují tvrzení guvernéra Helmandu před více než měsícem, že skupina 700 Talibánců pronikla z Pakistánu do provincie a chystá se na jarní ofenzívu. I když výrok guvernéra nebyl nijak potvrzen a sněhy, jak řečeno, dávno roztály, zmíněná média onu ofenzívu stále očekávají a každý sebemenší útok Talibánu považují za její začátek. Problémem v řadě západoevropských zemí ovšem je, že ona média, která zjevně objektivitu považují za přežitek, jsou mnohdy stejně ideologicky protiamerická jako ta podivně nesourodá koalice pseudoliberálních a izolacionistických či chamberlainovských politiků a ultralevicových křídel vládnoucích socialistických stran, jejichž země se v Afghánistánu vojensky angažují. Jejich volání po co nejrychlejším stažení vojsk koalice NATO tak působí dojmem, že je jakýmsi naivně-nenávistným přáním, založeným na naprostém ignorování cílů militantních forem fundamentalistického islámu a činů jeho teroristických bojovníků za svět pod vládou zákonů šárii. Jen aby americko-evropská koalice či NATO utrpěly v Afghánistánu - a také v Iráku - porážku. Abychom prý v Evropě mohli žít dál ve spokojeném klidu a míru. Dodejme, že jen tak dlouho, než se jednou probudíme v nové totalitě. To sem ale snad nepatří. Nebo ano?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio