Jana Straková: Komu je potřeba pomáhat při vzdělávání

14. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Online výuka

Domnívám se, že distanční výuka, která je nejdůležitějším školským tématem souvisejícím s pandemií, zřetelněji ukázala některé problémy, kterým ve vzdělávání dlouhodobě čelíme. A pravděpodobně je i do jisté míry prohloubila. Ale myslím si, že zároveň ukázala, jak by bylo možné tyto problémy řešit.

V souvislosti s distanční výukou je často diskutováno znevýhodnění dětí pocházejících z rodin, které jim nemohou zajistit potřebné vybavení a potřebnou podporu. Tyto děti se nemohou účastnit online výuky, a tím pádem ze vzdělávacího procesu zcela nebo do značné míry vypadávají. Zároveň jsou to zpravidla děti, které výuku nejvíce potřebují, protože jejich rodinné prostředí není schopné školu nahradit a vzdělávání dětí bez přispění školy zajistit.

Čtěte také

Znevýhodnění těchto dětí je evidentní a zdá se, že panuje široký konsensus v tom, že by se jim mělo dostat nějaké účinné pomoci, která by jejich učení podpořila.

Domnívám se, že i když se zdá, že se jedná o zcela nový problém, zapříčiněný pandemií, ve skutečnosti tomu tak není. Vzdělávání mnoha z těchto dětí trpělo i před nástupem pandemie. Jen jejich znevýhodnění nebylo tak zřetelné. Děti seděly ve třídě, nějakým způsobem se účastnily výuky. Mohlo se zdát, že je všechno v pořádku, i když děti neprospívaly. Potřeba pomoci zkrátka nebyla tak zřejmá.

Vzdělávání závislé na rodinném zázemí

Díky distanční výuce se ale zřejmou stala a v tom spatřuji velkou naději. Věřím, že učitelé, kteří si nyní kladou otázku, jak zapojit do distanční výuky všechny děti bez ohledu na jejich rodinné zázemí a vybavení, budou k potřebám sociálně a ekonomicky znevýhodněných dětí citlivější i po návratu do škol.

Čtěte také

Že si nebudou klást pouze otázku, jestli jsou všechny děti ve škole, ale také, jestli se všechny děti učí. To v konečném důsledku pozitivně ovlivní nejen vzdělávání dětí sociálně znevýhodněných, ale všech dětí. Často je to tak, že jen tím, že si nějaký problém uvědomíme nebo připustíme, intuitivně už přispíváme k jeho řešení.

Zároveň věřím, že učitelé budou mít k dispozici více nástrojů, jak pomoct dětem, kterým nemohou pomoct jejich rodiče. Připadá mi hodně zajímavé sledovat, jak se některé organizace, typicky Člověk v tísni, učí pomáhat dětem ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin v distančním vzdělávání. Poskytují rodinám nejen příslušná zařízení, ale i technickou asistenci, která je nezbytná k tomu, aby byly schopny s technologiemi pracovat.

Pomocí technologií umožňují dětem nejen zapojení do školní výuky, ale poskytují jim i podporu při školní práci. K tomu jsou technologie výborné, protože asistenti nemusejí pocházet ze stejného místa jako doučované děti, takže je možné dopravit službu opravdu ke všem dětem, které ji potřebují. Například děti z oblasti, ve které je potřeba pomoci velká a ve které by bylo obtížné asistenty hledat, mohou klidně doučovat třeba vysokoškoláci z velkého města na druhém konci republiky, kde jich je dostatek.

Čtěte také

V současné době je také diskutována legislativní úprava, která by umožnila část dávek, které znevýhodněné rodiny pobírají, posílat rovnou na úhradu služeb souvisejících se vzděláváním dětí žijících v těchto rodinách, typicky na internetové připojení nebo na volnočasové aktivity. V tomto případě se domnívám, že problém, který přinesla pandemie, urychlil obecně užitečné aktivity, které pomohou sociálně a ekonomicky znevýhodněným dětem dlouhodobě, i po jejich návratu do škol.

Kromě zmiňovaných pozitiv spatřuji ale v současné situaci i určitá rizika. Ta spočívají v tom, že kvůli zjevné potřebě zajistit sociálně a ekonomicky znevýhodněným dětem přístup k online výuce, respektive kontakt se školou, se diskuse o vzdělanostních nerovnostech omezuje pouze na tento problém.

Takže tak trochu vzniká dojem, že musíme pomoct jen relativně malé skupině dětí se silným sociálním a ekonomickým znevýhodněním, které žijí zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji, a problém nerovností máme vyřešen. To ovšem není pravda, protože problém vzdělanostních nerovností je daleko komplexnější a dotýká se velkého množství dětí, které bychom za sociálně a ekonomicky znevýhodněné neoznačili.

Čtěte také

Tyto děti znevýhodňuje zejména skutečnost, že v České republice jsou vzdělávací příležitosti dětí hodně závislé na jejich rodinném zázemí. Vzdělaní a motivovaní rodiče mají mnoho možností, jak zajistit svým dětem vzdělávání v rozmanitých výběrových školách a třídách.

Rodiče, kteří se ve vzdělávacím systému tak neorientují, o těchto příležitostech nevědí. Mezi školami panují veliké rozdíly v kvalitě poskytovaného vzdělávání i ve vzdělávacích výsledcích. Je zřejmé, že v době pandemie se jeví problémy sociálně znevýhodněných jako naléhavější a že třeba je řešit přednostně, ale neměli bychom zapomínat na to, že k zajištění spravedlivého přístupu ke kvalitnímu vzdělávání zmiňovaná podpora sociálně a ekonomicky znevýhodněných zdaleka nestačí.

Autorka vyučuje na Pedagogické fakultě UK, věnuje se výzkumu nerovností ve vzdělávání

autor: Jana Straková
Spustit audio