Jana Šrámková: Tablety a Velký pátek

Tablety v družině jsou citlivé téma. Škola je plošně nezakázala a pár dětí, které si tablety nosí, je za svačinu půjčují ostatním. „Když bych měl někoho zastřelit, tak radši sednu do auta a honěj mě policajti. Ale jezdím jenom tam, kde se smí, a ani ne moc rychle,“ utěšuje mě.

Dojatě koukám na svoje citlivé dítě a navrhuju, jestli nechce radši hru, která se mu bude líbit a kde bude moct dělat všechno. „Ne, mami, ono je to strašně zábavný. A já vážně nikoho nestřílím, jen když je to úplně nutný. Třeba když by mě mohli ty lidi prozradit. Nebo když mají zvednutý ruce a v nich tašky, za ty je úplně nejvíc bodů.“

Je to tak, i dětem už notně otrnulo. Ostatně ještě loni dcera spustila při vynášení Morany velký pláč, proč že tu paní na tyči házejí do vody. A letos už s celou školkou vyzývavě pokřikovala, když stařena v hadrech mizela v ohbí Botiče. Idylickou folklorní scénu tak narušovalo jen lehké krupobití.

Spolu s dětmi během posledního týdne otrnulo nám všem, divákům světového dění a jeho katastrof. Vždyť komu se nezastavil dech, když poprvé slyšel o havárii německého airbusu společnosti Germanwings. Havárii, která se neodehrála dle zvyklostí kdesi v Tichomoří, kde se to dá vlastně trochu očekávat, protože je to tam veliké a vzdálené. Ale hned tady, v útulné Evropě, za rohem nad Alpami.

Další emoce přibyly se zjištěním, že se nejednalo o nehodu. Za neštěstím stál úmysl, a co hůř, úmysl povolané osoby. Žádný vyšinutý terorista, demagog, fanatik, dokonce ani tichý věřící, ani Arab, ani Balkánec, ani příslušník žádné nepohodlné menšiny. Zkrátka úplně normální Němec, který nestál sociálně na okraji, nebyl uskřinutý tenaty kapitalismu, ba nebyl ani obézní. Co s tím?

Prvotní hnutí soucitu ale dlouho nevydrží. Šokující tajemství černých skříněk začínají docházet, lékaři dodržují jakési tajemství, vyšetřování se vleče. A tak si otrle přehráváme zvukové záznamy, zpravodajství rekonstruuje poslední minuty na palubě, výkřiky, nadávky, zděšené volání.

Začínají Velikonoce. Pro většinu lidí je jejich příběh ale prý příliš morbidní. Symbol kříže a obětního beránka přebírají farmářské bylinky v nádivce. A večer si pustíme zprávy a nějaký útěšný, apokalyptický film.