Jan Vávra: Žaloba na prezidenta – politický nesouhlas nebo kontrola moci?

Velezrada je opravdu nešťastný termín. Senátoři se totiž domnívají, že některé jednání prezidenta směřovalo proti demokratickému řádu České republiky. Má opravdu smysl, obrátit se teď – několik dní před tím, než prezident opustí Hrad – na Ústavní soud? Je to samozřejmě značně neobvyklé, ale upřímně řečeno Klausovo chování a jednání bylo také často krajně neobvyklé.

Omlouvat to tím, že Václav Klaus rád provokuje nebo že ústava mu to vlastně svoji vágností dovoluje nebo že prezident jen využíval svých pravomocí, neobstojí. Na to lze namítnout, že senátoři také jen využívají svých pravomocí a dělají to, co jim Ústava dovoluje.

Podnětem k podání žaloby byla bezesporu lednové amnestie. Zejména ta její část, která zastavila trestní stíhání lidí, kterým hrozily až desetileté tresty a kteří se dokázali soudnímu jednání dostatečně dlouho vyhýbat.

To nemá s politickým názorem co dělat. Šlo o zásadní zrelativizování dvou pojmů, které patří do základu demokratického státu. Těmi jsou právo a spravedlnost. Je smutné, že politik hlásící se ke konzervativismu, toto nechápe.

Naši politici vůbec rádi zapomínají, že jedním ze základních pravidel demokracie je dělba moci, která zamezuje tomu, aby někdo měl té moci příliš mnoho. Proto je systém nastaven tak, aby se jednotlivé složky mohli navzájem hlídat a kontrolovat. Prezident je součástí dělby moci a není důvod, aby byl z této kontroly vyjmut.

Na amnestii je spíše smutné, že jde skutečně o závěr Klausova působení v nejvyšší státní funkci. Pokud by chtěl někdo zlikvidovat to, co sám Václav Klaus pokládá za svůj politický odkaz, nemohl by to udělat lépe.