Jan Vávra: Utajená „nepodpora“ venkova

15. březen 2013

Jednání premiéra Nečase je někdy velice obtížně pochopitelné. Na jednu stranu podniká řadu vstřícných kroků, aby si naklonil silné neformální šéfy oblastí, na druhé straně ale rozhoduje řadu zásadních otázek zcela o své vůli, aniž by dotyčný problém projednala vláda, která za takové rozhodnutí nese odpovědnost. Nezřídka se ovšem členové vlády o takovém kroku dozví až z médií. Tak tomu bylo s odmítnutím připojení k fiskálnímu paktu nebo s podpisem Klausovi amnestie.

Poslední takové nečekané rozhodnutí učinil premiér Nečas – jak se nyní ukázalo – na únorovém evropském summitu, který rozhodoval o rozpočtovém rámci na léta 2014 – 2020. Aniž by o tom před tím jednala nebo věděla vláda, rozhodl o přesunutí sedmi a půl miliardy korun eurodotací, které měla ČR přislíbené na rozvoj venkova, do fondu soudržnosti, z něhož se platí například výstavba silnic. Zatímco ostatní státy bojovaly o to, aby pro svůj venkov získali co nejvíc peněz, Češi udělali pravý opak. Sedmnáct států má tedy prostředky navýšené, ČR o dotace, které měly jít na modernizaci zemědělských podniků, podporu mladých farmářů, náhrady zemědělcům v horských oblastech a či na rozvoj vesnic, přichází. Proto také britský list Financial Times zařadil našeho premiéra mezi „losers“, tedy poražené summitu.

Mluvčí premiéra se nyní snaží situaci bagatelizovat tím, že venkov nakonec nějaké peníze z fondu soudržnosti dostane. I kdyby to byla pravda, což je velmi nejisté, fond soudržnosti je primárně určen pro rozvoj slabých států, nikoli venkova. V nezáviděníhodné situaci je především ministr zemědělství Bendl, který musí vysvětlovat zemědělcům, proč přes opakované sliby, přišli o podporu.

Otázkou samozřejmě zůstává, proč to premiér udělal. V zásadě se nabízejí dvě vysvětlení – jedno pragmatické a druhé ideologické. Eurodotace se díky objemu přerozdělovaných prostředků bohužel staly obrovským lákadlem pro nejrůznější korupční chování, jak dokazuje řada čerstvých případů. Politici a spříznění podnikatelé samozřejmě snáze pracují s dotacemi na výstavbu silnic, o čemž svědčí předražené dálnice a řada korupčních skandálů kolem nich, než s dotacemi pro drobné zemědělce, kde je prostor pro odklánění mnohem menší.

Druhým možným vysvětlením je ideologická předpojatost. Našim neokonzervativcům je podpora venkova dlouho trnem v oku. Je tedy možné, že podobně jako v případě eurovalu převážily i zde ideologické poučky nad racionálním hodnocením situace. Ideologičnost našich neokonzervativců a jim nakloněných novinářů je jedním z dalších neblahých dědictví odcházejícího prezidenta Klause. Doufejme, že s koncem jeho vlivu zmizí i toto chápání světa. Čím dříve si politici a novináři uvědomí, že současný svět je složitější, než jsou ideologické poučky pocházející nezřídka z 19. století, tím lépe.

autor: Jan Vávra
Spustit audio