Jan Vávra: Utajená „nepodpora“ venkova

Poslední takové nečekané rozhodnutí učinil premiér Nečas – jak se nyní ukázalo – na únorovém evropském summitu, který rozhodoval o rozpočtovém rámci na léta 2014 – 2020. Aniž by o tom před tím jednala nebo věděla vláda, rozhodl o přesunutí sedmi a půl miliardy korun eurodotací, které měla ČR přislíbené na rozvoj venkova, do fondu soudržnosti, z něhož se platí například výstavba silnic. Zatímco ostatní státy bojovaly o to, aby pro svůj venkov získali co nejvíc peněz, Češi udělali pravý opak. Sedmnáct států má tedy prostředky navýšené, ČR o dotace, které měly jít na modernizaci zemědělských podniků, podporu mladých farmářů, náhrady zemědělcům v horských oblastech a či na rozvoj vesnic, přichází. Proto také britský list Financial Times zařadil našeho premiéra mezi „losers“, tedy poražené summitu.

Mluvčí premiéra se nyní snaží situaci bagatelizovat tím, že venkov nakonec nějaké peníze z fondu soudržnosti dostane. I kdyby to byla pravda, což je velmi nejisté, fond soudržnosti je primárně určen pro rozvoj slabých států, nikoli venkova. V nezáviděníhodné situaci je především ministr zemědělství Bendl, který musí vysvětlovat zemědělcům, proč přes opakované sliby, přišli o podporu.

Otázkou samozřejmě zůstává, proč to premiér udělal. V zásadě se nabízejí dvě vysvětlení – jedno pragmatické a druhé ideologické. Eurodotace se díky objemu přerozdělovaných prostředků bohužel staly obrovským lákadlem pro nejrůznější korupční chování, jak dokazuje řada čerstvých případů. Politici a spříznění podnikatelé samozřejmě snáze pracují s dotacemi na výstavbu silnic, o čemž svědčí předražené dálnice a řada korupčních skandálů kolem nich, než s dotacemi pro drobné zemědělce, kde je prostor pro odklánění mnohem menší.

Druhým možným vysvětlením je ideologická předpojatost. Našim neokonzervativcům je podpora venkova dlouho trnem v oku. Je tedy možné, že podobně jako v případě eurovalu převážily i zde ideologické poučky nad racionálním hodnocením situace. Ideologičnost našich neokonzervativců a jim nakloněných novinářů je jedním z dalších neblahých dědictví odcházejícího prezidenta Klause. Doufejme, že s koncem jeho vlivu zmizí i toto chápání světa. Čím dříve si politici a novináři uvědomí, že současný svět je složitější, než jsou ideologické poučky pocházející nezřídka z 19. století, tím lépe.