Jan Vávra: Úkoly pro Miloše Zemana

Inaugurace nového prezidenta. Vojenská přehlídka nového prezidenta Miloše Zemana
Inaugurace nového prezidenta. Vojenská přehlídka nového prezidenta Miloše Zemana

Slavnostní inaugurace nového prezident dala poněkud zapomenout na trapný závěr prezidentského období Václava Klause, pro kterého byl konec prezidentství vlastně vysvobozením. Prestiž prezidenta je na nejnižším bodu, lidé na něho na ulici pískají. Miloš Zeman má tedy co napravovat, spíše než by měl na co navazovat.

Samozřejmě, že by se chtělo říci, že nový prezident my měl zlepšit obraz politiky v očích veřejnosti, což znamená mnohem větší otevřenost a nový styl komunikace. Starého psa ale novým kouskům nenaučíš, takže převratné změny na tomto poli asi čekat nelze. Co by ale Miloš Zeman udělat mohl a měl, je ctít ústavu, včetně toho, co v ní není výslovně napsáno. Měl by tedy respektovat pravidla demokracie, včetně respektu k odlišnému názoru. Tomu jsme z Hradu odvykli.

Miloš Zeman by se měl rozhodně vyvarovat pokušení být silným vůdcem a využít mocenské prázdnoty, kdy v této zemi vlastně nikdo nechce vládnout. Máme sice tvarohovitého premiéra, slabou vládu, která již na nic nemá sílu, neví si rady s hospodářskou situací a vzbuzuje v lidech čím dál větší nedůvěru v politiku. Přesto by se měl Miloš Zeman spíše pokusit povzbudit celospolečenský dialog, vzájemnou spolupráci ústavních institucí a respekt k psaným i nepsaným pravidlům, než se pokusit skutečně vládnout.

Nezastupitelná a – doma i v okolních státech – toužebně očekávaná je jeho role na mezinárodním poli. Předpokládáme, že nový prezident ukončí izolaci naší země a vrátí Českou republiku do hlavního proudu Evropského dění, jako respektovaného, předvídatelného a spolupracující partnera. Na tomto evropském poli by měl Miloš Zeman premiéra Nečase v jeho nelogických a navzájem si protiřečících postojích minimálně korigovat.

Miloš Zeman má tedy v zásadě dvě možnosti. Buď bude chtít pro sebe urvat co nejvíc moci a být silným, aktivním vůdcem, což prezidentovi nepřísluší, ale ústava mu to i částečně umožňuje. Nebo se pokusí chytrým a nenásilným působením přispět k zlepšení celkové atmosféry, k větší a aktivnější spolupráci ústavních institucí i politických stran a k obnovení důvěry ve fungování státu. V tomto období nenápaditého přežívání, kdy se všichni politici již připravují na příští volby, by pouhé zvednutí praporu Evropské spolupráce mohlo přinést novou perspektivu a naději.