Jan Vávra: Takhle jsme si kapitalismus nepředstavovali
Podle nejčerstvějšího žebříčku se jmění nejbohatších Čechů a Češek meziročně zvýšilo o 367 miliard korun. Nejvíce si polepšili ti, kteří podnikají v energetice, potravinářství, ale také zbrojním průmyslu – tedy ti, co vydělávají na současné krizi. To je příklad zejména Daniela Křetínského, Pavla Tykače či Andreje Babiše.
Silně problematické je i to, že jde často o lidi podnikající ve fosilním průmyslu, který výrazně přispívá k současnému klimatickému rozvratu. Na druhou stranu čtvrtinu českých domácností ohrožuje chudoba, pokud už do ní přímo nespadly. Jsme stát, kde mají lidé relativně nízké příjmy, takže poměrně velká část populace nemá k chudobě daleko, i když relativně málo lidí splňuje všechny statistické ukazatele chudoby.
Čtěte také
Rozdíl mezi úzkou skupinou těch, kteří na krizi vydělali a nemalé části populace, kterou krize zahání do chudoby, se tedy stále zvětšuje. Pravicoví ideologové by pokrčili rameny s tím, že to je prostě kapitalismus. Bohužel většina našich konzervativních politiků vychází ve svém uvažování z ideologických pouček Anglie 19. století, kdy byly požadavky občanů na sociální roli státu úplně jiné.
Češi navíc na velké sociální rozdíly nejsou zvyklí. Česká společnost byla tradičně silně rovnostářská, což je nakonec jeden z důvodů, proč se zde komunismus uchytil rychleji a silněji než v jiných středo a východoevropských zemích.
Čtěte také
Po pádu komunismu si většina Čechů – pod dojmem líbivých a zjednodušujících pouček našeho apoštola kapitalismu Václava Klause – demokracii spojila v prvé řadě s ekonomickou prosperitou, méně pak se svobodou a svobodnou soutěží.
Ovšem, jak připomíná německo-britský sociolog a filosof Ralf Dahrendorf, demokracie je stabilní teprve tehdy, když ji občané neztotožňují s hospodářským růstem. Demokracie totiž činí člověka svobodným, nikoli ale nutně bohatým.
Čtěte také
Ten, kdo se domnívá, že díky demokracii zbohatne, začne při první recesi pochybovat o systému demokracie a o jejích institucích. A k tomu právě u nás dochází přímo ukázkově.
Pokud získá část populace dojem, že na krizi doplácí, zatímco jiní na krizi vydělávají, sílí u nich frustrace a pocit nespravedlnosti. Demokracie je ale založena na dobrovolném dodržování společenské smlouvy všemi občany. Když občané dojdou k názoru, že tento systém vlády je nespravedlivý, společenskou smlouvu prostě vypoví a systém se začne otřásat.
Nástroj solidarity
Nejde tedy o problém ekonomický nebo sociální, ale celospolečenský. To si ideologové kapitalismu odmítají připustit. Naše vláda se stále domnívá, že nespokojenost občanů se systémem liberální demokracie vyřeší nejrůznějšími sociálními příspěvky či zastropováním cen. Tvrdošíjně odmítá progresivní zdanění, ačkoli by si tak podstatně snížila deficit rozpočtu.
Neoliberální ideologové tvrdí, že progresivní daň je trest za úspěch, ale – jak upozorňuje třeba politoložka Vladimíra Dvořáková – progresivní zdanění není penalizace za úspěch, ale nástroj solidarity. A bez nějaké formy solidarity se bude příkop mezi zastánci liberální demokracie a lidmi frustrovanými pocitem nespravedlnosti stále prohlubovat.
Pokud si ideologové z ODS, která v ekonomických otázkách hraje hlavní roli, neuvědomují, jakou sílu taková frustrace muže nabrat, mohly by si to uvědomit ostatní strany vládní koalice. Jinak – kromě toho, že pomáhají Andreji Babišovi ke stále sladšímu životu – budou nahánět voliče populistům a autoritativním vůdcům. A to může do budoucna ohrozit nejen tuto vládu, ale celý demokratický systém.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
