Jan Vávra: Skutečná pravice, nebo béčko Andreje Babiše?
„Chci dělat takovou politiku, o které jsem přesvědčen, že se dělat má,“ odůvodnil jihočeský hejtman Martin Kuba své rozhodnutí opustit řady ODS a založit vlastní politický subjekt. A hned dodal, že půjde o subjekt pro všechny, kteří chápou, že tu „stát není od toho, aby se o ně postaral od kolébky až do smrti“.
V zásadě se jedná o další variaci v ODS tolik vzývaného návratu ke skutečně pravicové politice.
Čtěte také
Kuba není sám, kdo sní o autentické pravici. Před volebním kongresem ODS se volání po návratu ke kořenům ozývá ze všech stran. Středočeský poslanec Vojtěch Munzar tvrdí, že ODS kvůli přílišnému tlačení se do středu zapomíná na konzervativní názorový proud, a proto začala ztrácet své tradiční voliče. A europoslanec Alexandr Vondra přizvukuje, že ODS se nemá bát prosazovat pravicovou politiku.
Martin Kuba tedy nepřišel s ničím novým. Spíš zjistil, že by v ODS neuspěl, a tak se zařídil podle známého výroku Gaie Julia Caesara „raději budu v poslední vesnici první, než v Římě druhý“. Politický subjekt, do kterého se hlásí jen komunální politici – aspoň nikdo jiný se zatím neobjevil –, nebude mít na celostátní úrovni šanci.
Demokracie je vždy nakonec otázkou sociální
Ovšem zajímavou interpretaci Kubova kroku přinesl web Forum 24, podle kterého se v parlamentních kuloárech spekuluje o tom, že nová formace má sehnat mezi poslanci a senátory Spolu a STAN přeběhlíky, kteří by podpořili vznikající vládu Andreje Babiše.
Čtěte také
Sám Kuba tuto spekulaci vyloženě nepopřel, ale jeho prohlášení o smířlivější politice, kterou chce dělat, by těmto úvahám odpovídalo.
Ze strany Martina Kuby tedy může jít jen o mazaný taktický manévr, jak se podílet na vládě Andreje Babiše. Pokud by mu ale skutečně šlo o návrat k tradiční pravicové politice, je otázkou, zda jde o správnou cestu k volebnímu úspěchu. Ideologické poučky, kterým členové ODS stále věří a podle kterých si každý může za svůj osud sám, takže stát není od toho, aby se o někoho staral, mají svůj původ ještě v 19. století.
Současná společnost má ovšem mnohem větší požadavky a klade na stát úplně jiné nároky. Panuje všeobecné přesvědčení, že všichni nemáme stejnou startovací pozici, a proto je společnost povinna se postarat o své slabší a znevýhodněné členy. Americkému snu o tom, že pokud budu usilovně pracovat, stanu se bohatým, dnes už nikdo nevěří.
Čtěte také
Podobné je to s jinou klasickou pravicovou poučkou o tom, že je třeba podporovat podnikatele, protože pokud oni bohatnou, bohatne i celá společnost. Důsledkem neoliberální ekonomické politiky je ale skutečnost, že se dnes stále rozevírají nůžky mezi nejbohatšími a zbytkem společnosti, což vede ke stále větší nedůvěře v celý systém liberální demokracie.
Z frustrace opomíjené většiny těží krajní pravice, která také už nabízí téměř socialistické recepty. Nakonec příkladem je Fialova vláda, která prohrála volby především kvůli své necitlivé sociální politice.
Pokud Martin Kuba a politici ODS budou prosazovat ještě pravicovější politiku a ponechají ekonomicky slabší část populace na pospas neoliberálnímu kapitalismu, prohrají nejen oni, ale stáhnou sebou i celý systém liberální demokracie. Teď se znovu ukazuje, jak hlubokou pravdu měl Tomáš Garrigue Masaryk, když napsal, že demokracie je vždycky nakonec otázkou sociální.
Tohle by si demokratická pravice měla uvědomit dřív, než demokratický systém – jak naznačují výsledky voleb nejen u nás – definitivně ztratí důvěru většiny veřejnosti.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
