Jan Vávra: Proces s určitými otazníky

Jak nás dlouho předtím ubezpečovali všichni zahraniční experti, boj s korupcí zůstane jen na úrovni líbivých předvolebních hesel, pokud nebude před spravedlnost pohnána nějaká skutečně velká ryba. To se tedy konečně stalo.

Že se tak stalo, je vlastně jedna – byť trochu nepřímá a nezamýšlená – zásluha bývalé vládní koalice, která vyměnila vedení nejvyššího a vrchního státního zastupitelství a zrušila povinnost policistů hlásit nahoru vyšetřování každého trochu výše postaveného politika nebo úředníka. Svoji roli sehrálo i složení týmu vyšetřovatelů. Nelze si dělat iluze, že by případ dopadl stejně, kdyby se informátor obrátil třeba na policejní útvar pro odhalování korupce, místo na útvar boje proti organizovanému zločinu.

Nebyli bychom ovšem v Čechách, kdybychom si všechno většinou nějak nepokazili, což platí i o způsobu provedení této dost zásadní události. Celý proces se vymyká standardnímu fungování naší justice a nelze se ubránit několika otazníkům.

Tím prvním je otázka, proč dochází k procesu až po tak dlouhé době. To je samozřejmě dlouhodobou bolestí našich soudů. Pokud to ovšem státní žalobce a soud opravdu nemohli stihnout dříve, pak je na pořadu neméně důležitá otázka, proč musel být David Rath - a jeho dva spoluobžalovaní - tak dlouho ve vazbě. Státní zástupce ani soudce, který žádosti o propuštění zamítal, nikdy pořádně nevysvětlili, jaký je důvod držet pořád všechny ve věznici. Trestnou činnost páchat již nemohli a ovlivňovat svědky rovněž ne, když už byli všichni dávno vyslechnuti. Pokud jde o nebezpečí, že by Rath utekl, dalo se to vyřešit vysokou kaucí, kterou ostatně Rath nabízel. Zvláště srovnání s rychlostí, s jakou Nevyšší soud rozhodoval o vazbě a možném stíhání tří bývalých poslanců ODS, vzbuzuje nepříjemnou otázku, zda je všem měřeno stejným dílem. Pomíjíme samozřejmě neméně důležitou okolnost, že si David Rath mohl stíhání ušetřit, kdyby si nechal onu pověstnou krabici s vínem donést do Poslanecké sněmovny.

David Rath teď hraje u soudu roli oběti a hovoří dokonce o politickém procesu. Pokud chtěli orgány činné v trestním řízení převést ukázkový proces s bývalým vysokým politikem, měli si uvědomit, že žijeme v mediálním světě a tomu odpovídá i velice krátká mediální paměť. Kdyby se proces odehrával před půl rokem, všichni bychom si ještě pamatovali podrobnosti z jeho odposlechů a výmluvy okolo krabice od vína. Stejně tak pokud by David Rath neseděl celou dobu ve vazbě, nemohl by tak přesvědčivě hrát obětního beránka. Je to škoda a případný odsuzující verdikt by působit mnohem přesvědčivěji.