Jan Vávra: Ohrožují nás víc změny klimatu, nebo závislost na Rusku?

Evropská unie přijala plán nazvaný Green Deal, jehož cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 takzvaně klimaticky neutrální. Dokázala se dohodnout i na obrovských investicích, které si odchod od spalování fosilních paliv vyžádá. Po přechodnou dobu měl hrát důležitou roli zemní plyn.

Čtěte také

Klimatickou změnu „inženýrsky“ nezastavíme. Můžeme se na ni ale připravit, věří biolog Žárský

Když se plán začal uvádět do života, napadlo Rusko Ukrajinu. Vyděšený Západ si uvědomil, že nakupováním plynu financuje Putinovi válku a začal usilovně přemýšlet, jak se závislosti na Rusku zbavit. To není jednoduché, protože řada států – včetně České republiky – je na ruském plynu silně závislá. Tato situace povzbudila kritiky Green Dealu, kteří tvrdí, že se musíme vrátit k uhlí. „Green Deal je mrtvý,“ napsal například na Twitteru bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec.

Možnosti existují

Shodou okolností asi před pár dny byla zveřejněna nová zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Vědci varovali, že bude nutné snížit emise do konce dekády zhruba na polovinu. To by znamenalo neuvěřitelně rychlý obrat, protože dosud emise setrvale rostly, s drobným poklesem způsobeným zpomalením ekonomiky v době pandemie. Zpráva říká, že už je skoro pozdě zabránit katastrofě.

Zastánci spalování uhlí vytvářejí dojem, že pokud se teď budeme snažit odvrátit ekologickou katastrofu, tak zůstaneme buď závislí na Rusku, nebo budeme v zimě mrznout. Závislosti na ruském plynu je samozřejmě třeba se zbavit co nejdříve, už proto, že tím financujeme brutální válku. Ale spalování uhlí není jedinou cestou.

Čtěte také

Proč Češi odmítají řešit klimatické změny? „Je to abstraktní problém a my malá země,“ míní sociolog

Mezinárodní energetická agentura představila soubor opatření, jak snížit závislost na ruském plynu. Realizace těchto návrhů by měla během prvního roku omezit dovoz ruského plynu až o třetinu, ale neměla by ohrozit evropské klimatické cíle.

Mezi návrhy je nahrazení ruského plynu tím z Norska a Ázerbájdžánu a zvýšení dovozu kapalného zemního plynu, včetně budování infrastruktury. K dalším návrhům patří zrychlení výstavby nových solárních a větrných elektráren. Tento požadavek je aktuální zejména v ČR, kde povolovací proces trvá 5–8 let.

Snížit teplotu

Také je třeba zvýšit výrobu řiditelných nízkoemisních zdrojů, tedy jádra a biomasy, a nahrazování plynových kotlů tepelnými čerpadly. Na druhou stranu by bylo potřeba zavádět úsporná opatření v budovách a v průmyslu a pobídnout domácnosti k nastavení nižší teploty pro vytápění. Snížení teploty v domácnosti je totiž nejrychlejším způsobem, jak omezit spotřebu plynu a zároveň redukovat účty za elektřinu.

Mezinárodní energetická agentura uvádí, že při dodržení výše zmíněných opatření by Evropa zvládla mírně snižovat emise skleníkových plynů i při nasazení uhlí, ale realisticky uznává, že bude trvat nějakou dobu, než se v Evropě zásadněji sníží poptávka po plynu.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Problém je samozřejmě v tom, že nás to bude něco stát, protože energie výrazně zdraží. Proto mezi návrhy patří i opatření na ochranu zranitelných spotřebitelů před růstem cen elektřiny. Musíme si tedy především ujasnit, jestli jsme ochotni snášet určité nepohodlí a zvýšení životních nákladů. Pokud řekneme, že nejsme, pak máme skutečně na vybranou mezi tím, že buď budeme financovat Putinovi vraždění Ukrajinců, nebo tím, že budeme odevzdaně čekat na další tornáda, záplavy, sucha, vlny veder i vlny uprchlíků. Každé bezpečí totiž něco stojí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu