Jan Vávra: Ohrožují nás komunisté, populisté nebo vědci?

21. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Památník 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze

Jak píše filozof Václav Bělohradský, klíčovým rysem liberální demokracie je institucionalizace změny: moderní instituce nejsou hradbou proti změnám jako tradiční instituce, ale naopak změny prosazují a zaručují jim efektivitu i legitimnost. Díky této vlastnosti se demokratická společnost neustále mění bez toho, že by ji tyto změny destabilizovaly.

Příchod liberální demokracie do naší země jsme právě nedávno oslavovali. Přitom několikrát zaznělo, že tentokrát jsou oslavy 17. listopadu radostnější – pro jednoho politika dokonce unikátní –, protože v parlamentu už nejsou komunisté.

Čtěte také

Tato radost svědčí mimo jiné o tom, že se z událostí 17. listopadu stal jeden z identifikačních mýtů o naší věrnosti pravdě, která musí zvítězit, a o tom, že je pro nás svoboda nejvyšší hodnotou. Je to logické, oslavy různých historických událostí takto fungují, minimálně v naší části Evropy. Rovněž je logické, že při připomínce znovunabytí svobody toužíme nostalgicky po návratu oněch krásných časů, kdy vítězila pravda a láska a všude bylo plno velkých ideálů.

Nostalgie je emoce, která dnes nabírá na síle všude. Politický filozof Mark Lilla ve své úvaze nazvané Náš zpátečnický věk píše, že „dnes je politika po celém světě hnána především nostalgií“. Po návratu do idealizované minulosti touží lidé i v zemích pokládaných za vzory demokracie. Letos se ale během našich oslav poprvé ozvaly hlasy kritizující tradiční nostalgii a požadující projekci ideálů svobody a demokracie do současných, aktuálních problémů.

Kdo ohrožuje demokracii

Čtěte také

Jeden takový názor zazněl na demonstraci Milionu chvilek: Mnohem víc než komunistů se máme bát kariéristů a populistů, kteří mají větší vztah k penězům než k lidským hodnotám. Je pravdou, že v době sociálních sítí a stále se zdokonalujícího politického marketingu neohrožuje demokracii komunismus ani jiné totalitní ideologie, ale postupná a nenápadná eroze, vyvolávaná obrazy kolektivních nepřátel, konspiračními teoriemi a převahou dojmů nad rozumem. Čili hrozí ztráta svobody naší vlastní – svobodnou – volbou. 

O síle konspiračních teorií svědčí i skutečnost, že jejich šíření bylo dokonce součástí oficiální části oslav 17. listopadu. Ve jménu obav o svobodu slova a svobodu svědomí jsme se třeba dozvěděli o dvojitém nebezpečí, které prý hrozí zopakovat tragický osud našich rodičů a prarodičů ve 20. století. Tím nebezpečím je věda, a to jak svými poznatky o vzniku, šíření a prevenci covidové pandemie, tak poznatky o klimatických změnách a varováním před další devastací planety.

Jan Vávra

Přes tyto výstřelky nebyly diskuse o pojetí oslav 17. listopadu a o nebezpečí, která demokracii a svobodu ohrožují dnes, určitě zbytečné. Mimo jiné nás názorně upozornily, že pokud chceme mít nadále 17. listopadu radostný pocit, musíme být schopni na změny kolem nás reagovat efektivně a nepřipravovat se stále na minulou válku. Nabízí se samozřejmě více možností, kde vidět ohrožení demokracie v dnešní době. Můžeme je – podobně jako Milion chvilek – vidět v populistech a extremistech, pro které je politika jen výnosný obchod s touhou po naději, nebo můžeme – spolu s Václavem Klausem – bojovat proti vědeckému poznaní, ať již se týká pandemie, nebo klimatických změn. A takové rozhodnutí je jen na naší úvaze.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související