Jan Vávra: O české krajině, dotacích a vyschlých kohoutcích

Média v poslední době dopřála sluchu i několika odborníkům, kteří upozorňovali na to, že kromě lepšího hospodaření s vodou musíme změnit svůj přístup ke krajině. Vzhledem k tomu, že k nám žádná voda nepřitéká, musíme si vodu, která spadne z nebe, v naší krajině udržet. Největší vliv na schopnost krajiny zadržovat nebo nezadržovat vodu má samozřejmě zemědělství. 

Důvod, proč se našim politikům nechce do žádných opatření, která by zlepšila situaci v krajině, je jasný. Hlavní slovo v zemědělské politice mají velké zemědělské korporace, což je podrženo ještě tím, že vlastníkem největšího zemědělského podniku, nyní dočasně zaparkovaném ve svěřeneckém fondu, je sám premiér. 

Potravinová soběstačnost? Marketing

Zemědělské agrokombináty hospodaří na pronajaté půdě, nemají k ní žádný vztah, takže ji bezohledně plundrují. Z obřích dotací si nakoupí nejmodernější a největší techniku, která stlačuje vrchní vrstvy půdy, takže po ní voda steče jako po betonu. 

Zemědělské agrokombináty hospodaří na pronajaté půdě, nemají k ní žádný vztah, takže ji bezohledně plundrují.
Jan Vávra

Korporace nepěstují potraviny – argument takzvané potravinové soběstačnosti je jen marketing – ale průmyslové plodiny jako je řepka a kukuřice, které půdu znehodnocují sami o sobě, a v obrovské míře používají chemická hnojiva, protože na neúrodné půdě by jinak nic nerostlo. 

Tím devastují krajinu, ze které mizí hmyz, ptáci, drobní živočichové, ale také znečišťují podzemní vody.  

Změna chápání krajiny

Za příčinu tohoto stavu bývají často označovány dotace do zemědělství, především ty z Evropské unie. Kritici ovšem zapomínají na to, že jen my sami rozhodujeme, na co dotace použijeme. Evropské dotace do zemědělství byly zamýšleny především jako podpora malých rodinných farem a ochrana diversity krajiny. 

Petr Holub: Proč jsou solární baroni i nadále nepřáteli státu

• Upravit
• Smazat

Prezident i premiér se během hlasování o vládě znovu opřeli do obnovitelných zdrojů energie. Jejich výroky byly drsné, jak jen mohly být.

Malí farmáři, hospodařící na svém, se o své pozemky starají, mají zájem na ochraně prostředí, kde žijí, a kde budou žít jejich děti. U nás zemědělské korporace prosadily platbu na hektar, takže nejvíc dotací dnes pobírá Babišův Agrofert. 

Zlepšit schopnost krajiny zadržovat vodu přitom může jen změna našeho chápání krajiny - nikoli jako výrobního prostředku zemědělských podnikatelů, ale jako součásti našeho prostředí. Recept je známý: dotace by měly být zaměřeny na vytváření remízků, mezí a rybníčků, které jsme v honbě za maximální výměrou zlikvidovali. Dále na zakládání sadů, lesů a pastvin. To je ale přesně to, co velké zemědělské korporace nechtějí. 

Vyschlé kohoutky

Jan Vávra|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Další kolo boje o dotace nastane brzy v souvislosti se snahou Evropské unie dotace do zemědělství zastropovat, tak aby všechno neshrábli ti největší. Náš premiér se všemi způsoby zastropování brání a je pravděpodobné, že se mu jako hlavnímu vyjednavači podaří vyměnit něco za něco a zastropování nakonec nebude pro Českou republiku platit. 

Pak bude již jen na naší společnosti, jak dlouho bude devastaci krajiny za evropské peníze tolerovat. Možná to lidé pochopí, až jim z kohoutku přestane téct voda.