Jan Vávra: Nadějné slohové cvičení aneb Programové prohlášení Sobotkovy vlády

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03054595.jpeg

Programové prohlášení každé vlády připomíná do určité míry krasořečnické cvičení, kam si každý resort napíše to, co pokládá za svoji výkladní skříň. Jsou to deklarace o tom, co všechno vláda podpoří a jakou dlouhodobou strategii připraví.

Vše musí být samozřejmě formulováno dostatečně nezávazně, aby žádný ministr nemohl být nachytán, že nedodržuje, k čemu se zavázal. V tomto smyslu se dnes zveřejněné programové prohlášení Sobotkovy vlády neliší od programových prohlášení předchozích vlád.

Podstatnou část programového prohlášení tvoří pochopitelně mírně rozvedená volební hesla všech vládních stran, což je v případě této vlády třeba stavba dálnic, kontrola řádění exekutorů nebo soběstačnost ve výrobě potravin. Jak se stalo v poslední době zvykem, rozhodně nesmí chybět boj proti korupci. Evergreenem je rovněž zajištění prosperity a podpora zaměstnanosti.

Přesto se text programového prohlášení této vlády v něčem od předchozích vlád zásadně liší. Důležité jsou zejména dvě zásadní změny. Sobotkova vláda ohlašuje – samozřejmě opět v souladu s volebními hesly – konec privatizace státu a zajištění jeho fungování. To by mělo být samozřejmostí, ze zkušenosti víme, že tomu tak nebylo.

Pravicové vlády pod ideologickými hesly o malém státě, který se co nejméně plete občanům do života, přesouvaly část agendy soukromým společnostem – většinou s nejasnou majetkovou strukturou – aniž ovšem omezili státní aparát.

Pokud vláda dodrží to, co slibuje, bude to znamenat obrat v tom, jak politici dosud své postavení ve státních institucích chápali. Je samozřejmě otázkou, zda se zaběhlé pořádky podaří změnit a zda k tomu budou mít Sobotkovi ministři dost vůle.

Druhá zásadní změna se týká postoje k EU, včetně snahy o přijetí eura. Po dobrovolném a – opět – ideologickém odchodu na okraj evropského dění slibuje vláda vrátit se k odpovědnému a racionálnímu postoji k evropskému projektu, a tím pádem i k naší budoucnosti. Jedním z praktických okolností této změny postoje je samozřejmě alarmující situace v čerpání evropských fondů, kde jsme – jak se právě v těchto dnes ukázalo – nejhorší ze všech zemí EU.

Vláda rovněž slibuje dodržení fiskální odpovědnosti, současně se slibem příklonu k sociálnímu státu, což by měli v prvé řadě pocítit důchodci, na kterých minulá vláda šetřila. Je samozřejmě otázkou, jak se jí tyto poněkud protikladné sliby podaří splnit. Stejně tak slibuje omezit státní plýtvání, přičemž řada plánovaných opatření – třeba na lepší výběr daní – bude vyžadovat nemalé finanční náklady.

Celkově působí vládní prohlášení nadějně, jakkoli je opozice musí z povinnosti podrobit nemilosrdné kritice. Nesmíme ale zapomínat, že zatím jde opravdu jen o slohové cvičení.