Jan Vávra: Lesk a bída PPP (politických podnikatelských projektů)

Politologové zapomínají na to, že voliči dávají přednost nepředvídatelnosti nových stran, protože jsou totálně znechuceni předvídatelností stran takzvaně tradičních. Jejich politici tak dlouho spoléhali na to, že své skutečné zájmy skryjí za aureolu zastupitelské demokracie, až už většině obyvatel došla trpělivost. Některým politikům tenhle rozměr ještě nedošel a zastupitelskou demokracii nadále používají jako beranidlo prorážející přístup k veřejným rozpočtům. Nelze podcenit ani vědomou - či častěji podvědomou - touhu po vládě silné ruky, která se v národě s téměř žádnou zkušeností života v demokracii šíří jako nákaza.

Pro řadu pozorovatelů je především zcela nepochopitelné, že občanům nestačila jedna zkušenost s Věcmi veřejnými a opět se chystají naletět pochybnému podnikatelskému projektu.

Řada okolností u obou PPP – tedy politických podnikatelských projektů – je opravdu stejná. Andrej Babiš platí řadu svých kandidátů jako své zaměstnance, Vít Bárta sice zaměstnance ve sněmovně neměl, ale systémem podivných půjček své poslance také platil. Rovněž v obou případech jde o stranu jednoho muže, jakkoli se Věci veřejné snažily udržovat zdání vnitrostranické demokracie a do čela vystrčily loutku v podobě Radka Johna.

Cíl Andreje Babiše ovšem leží o trochu dál, než cíl Víta Bárty. Bárta šel do politiky, aby se dostal k veřejným zakázkám. Babišovi – jak sám dal najevo - jde o vytvoření podmínek výhodných pro jeho podniky a o zajištění podpory pro ty oblasti, ve kterých podniká.

Úskalím všech PPP je ovšem jejich fungování ve chvíli, kdy se nemohou podílet na vládě, což je jediný důvod jejich existence. Andreje Babiše si lze těžko představit v opozičních lavicích, kde jeho hvězda rychle pohasne. Že jde o projekty typu „Tančila jedno léto“, dokládá i zkušenost z Rakouska, kde strana podnikatele Franka Stronacha, rychle zazářila, aby stejně rychle zhasla. Nebezpečné ale je, že po těchto projektech zůstávají ještě frustrovanější - a tedy k většímu radikalismu – náchylnější voliči.

V systému zastupitelské demokracie nezbývá tradičním stranám nic jiného, než být přitažlivější pro voliče a nové PPP ve volné soutěži porazit. Zatím si ovšem dávají spíše vlastní góly.