Jan Vávra: Klausovo roztomilé kverulantství nebo patologická fobie?

Zde se nelze ubránit otázce, proč pan Klaus Lisabonskou smlouvu podepsal, když má pro nás tak katastrofální důsledky. Lépe řečeno, vzhledem k tomu, že ji podepsat musel – protože ji schválily obě komory Parlamentu, tak proč po podpisu – nebo možná i před ním – nerezignoval. Ostatně by tak následoval příkladu svého oblíbeného předchůdce Edvarda Beneše.

Zdá se, že neexistují hranice, kam by byl Václav Klaus ochoten ve své eurofobii zajít. Na zmíněném brífinku totiž naznačil, že se EU podobá komunismu, když prohlásil, že je to návrat režimu a systému, který jsme opustili s nadějí, že navždycky.

Máme-li brát slova Václava Klause vážně, pak je nutno podotknout, že pokud má Česká republika v Unii nulový vliv, je to především jeho vina a vina politiky ODS, která úmyslně vymanévrovala ČR na vedlejší kolej. Záměrné vyčleňování z rozhodovacích procesů tedy bylo jednoznačně chybné.

Je ovšem otázkou, zda Václav Klaus myslel svá slova vážně a domýšlel jejich důsledky. Jako prezident si zvykl na to, že čím větší nehoráznost prohlásil, tím větší pozornosti médií se těšil. To se netýkalo jen výroků na adresu EU, další jeho specializací byla ekologie a kritika teorie globálního oteplování.

Protože nikdo ze západních politiků nebyl ochoten pronášet tak extrémní stanoviska, vybudoval si Václav Klaus v očích svých i svých příznivců aureolu jedinečnosti. Svůj podíl na tom měli samozřejmě novináři, kteří každý jeho výkřik detailně rozpitvávali.

Prezident Václav Klaus a premiér Vladimír Špidla podepisují 16. dubna 2003 Smlouvu o přistoupení k Evropské unii|foto: European Commission Audiovisual service

Nyní se ovšem situace změnila a Václav Klaus musí přidávat na razanci, aby si jeho výstupů vůbec média všimla. Jenže tuto hru nelze hrát do nekonečna, zvláště když vývoj nabírá opačný směr, než Václav Klaus se svými následovníky předpovídal.

Řecko nezkrachovalo, eurozóna nezkolabovala, EU se nerozdělila. Žádný negativní scénář – a že jich bylo v českých novinách publikováno požehnaně – se nenaplnil. Dokonce i Česká republika pochopila, že je prospěšné být součástí hlavního proudu evropské integrace.

Stejně jako v případě globálního oteplování i zde vývoj Václava Klause trochu zaskočil. Možná, že by měl následovat současného prezidenta Miloše Zemana a napsat také knihu Jak jsem se mýlil v politice.