Jan Vávra: Kdo osloví voliče?

Pokud ODS zvolila pro své ústřední heslo pravicovost jako kvalitu ospravedlňující samu sebe, míří tím na velice úzký a omezený segment trhu. Ovšem ani druhá strana, která by ráda posbírala veškerý pravicový elektorát, tedy TOP 09, neprojevila při hledání předvolebních hesel a témat příliš velkou invenci. Snaha vymezovat se vůči Miloši Zemanovi, což se zdá být ústředním bodem, se kterým chce Miroslav Kalousek bodovat, je snahou vnutit publiku optiku prezidentských voleb. Autorům této strategie bohužel uniká, že mezitím se dost věci změnilo.

Pravicové vládnutí skončilo fiaskem a kroky nového prezidenta – ač si o nich můžeme myslet, co chceme – většina veřejnosti vnímá spíše pozitivně. Stejně tak působí anachronicky strašení levicovým nebezpečím, což dříve s oblibou činil Václav Klaus. Tyto ideologické nálepky ovšem přestávají fungovat. Takže TOP 09 zbývá ona tolik vzývaná odpovědnost, což není úplně nejšťastnější, protože připomíná ústřední heslo Nečasovy vlády, kterou si většina populace spojuje především s výrazným snížením životní úrovně. Pomocí těchto volebních instrumentů míří TOP 09 opět pouze na velice tvrdé jádro a je otázkou, jak velké to jádro vlastně bude.

Takto úzkým zacílením obou pravicových stran se otevírá prostor pro pravostředové strany, jako je třeba resuscitovaná KDU. Tato strana může být ovšem úspěšná pouze za předpokladu, že nabídne konkrétní aktuální témata.

Letošní kampani budou dominovat především sociální témata. Společnost se – po letech takzvaně pravicových vlád – obává ohrožení svých sociálních a existenčních jistot. Jako svůj hlavní problém pociťuje hmotný nedostatek, stále palčivějším pocitem je strach z nemoci a z budoucnosti. Kdo nabídne řešení těchto základních problémů, ten s největší pravděpodobností získá nejvíce hlasů. To si uvědomuje zejména sociální demokracie, která na konkrétních slibech staví svoji předvolební strategii. Naslibovat se dá samozřejmě cokoli a je otázkou, kolik toho bude příští vláda schopna splnit. To je ale jiný problém.

Nicméně z některých hesel se zdá usuzovat, že aspoň některé strany volí opatrnější rétoriku a voličům rovnou netvrdí, že všechno zařídí. Pro střízlivost stranických slibů ovšem bude rozhodující vyspělost a paměť voličů, což je veličina velice proměnná a závislá především na ochotě někomu věřit. A to lze obtížně předpovídat.