Jan Vávra: Kdo je pravý prezident?

Bývalý policejní prezident Petr Lessy u soudu
Bývalý policejní prezident Petr Lessy u soudu

Ani kdyby ministr vnitra pět let studoval na právnické fakultě renomované university a nikoli jen pár měsíců na plzeňských právech jako současný ministr, nebylo by mu to nic platné. Vyřešit rébus, kdo je skutečný policejní prezident, je úkol téměř nad lidské síly, nemá-li na jeho konci stát opět série žalob a opakované dvojvládí. Přitom, jak nový ministr vnitra přiznává, toto je asi nejnaléhavější úkol po jeho nástupu do úřadu.

Důvodů, proč jsme měli dva policejní prezidenty, je několik. V prvé řadě jde o urputnou snahu řady politiků a politických stran mít v čele policie svého člověka. Tato otázka měla samozřejmě svoji relevanci v porevolučních dobách, kdy se utvářely nové struktury. Dvacet pět let po změně režimu je to těžko pochopitelné, lépe řečeno jediné logické vysvětlení spočívá v tom, že politici chtějí vědět, na čem policie pracuje. To znamená, že mají obavy, co o nich samých může policie objevit. O tom, že jejich obavy mohou mít racionální jádro, napovídá třeba skutečnost, že několik politiků, kteří kontrole policejního sboru věnovali dostatek energie, nemá přes náhlé a zázračné zbohatnutí žádné problémy – vzpomeňme třeba na Stanislava Grosse - kdežto jiní – jako třeba David Rath, byli zatčení. Proto i tak prozíravý politik, jakým byl Vít Bárta, chtěl mít svého policejního prezidenta, a proto se ho nový ministr Kubice snažil zbavit.

Druhým důvodem, který stojí za současnou lapálií, je způsob rozhodování našich soudů. Pozitivistický pohled na právo a důraz na takzvané formální náležitosti, které mají přednost před smyslem pro spravedlnost, je dědictví Rakouska-Uherska, které komunistický režim jen lehce modifikoval. V myšlení našich soudců a všech, kdo právo vyučují, je tento princip pevně zakořeněn. Proto soud, který o Lessyho odvolání rozhodoval, vůbec nic neprokázal a přesto takto rozhodl.

Posledním důvodem je všeobecný zakořeněný český způsob neřešit věci přímo, ale raději vymýšlet nějaké kličky, jak zákony nebo předpisy obejít. Policejní prezident Lessy přece mohl být vládou normálně odvolán, včetně udání skutečných důvodů. Místo toho ministr vnitra vymýšlel způsob, jak využít zákona o služebním poměru policistů, aby se Lessyho konečně zbavil.

Ať již vyřeší ministr vnitra situaci jakkoli, u jednoho z aktérů zůstane vždy pocit křivdy. Nezbývá než doufat, že výběrové řízení na nového prezidenta, které nejspíše proběhne, bude skutečně řádné a že se naši politici z této tragikomické kauzy aspoň trochu poučí.