Jan Vávra: Kampaň k prezidentským volbám - plná rozporů a protikladů

11. leden 2018
Jan Vávra

Demokratické volby jsou volnou soutěží politiků, kteří přinášejí na trh svoje recepty na řešení stěžejních problémů společnosti. Přitom se pochopitelně snaží vyjít vstříc existující společenské poptávce.

Z tohoto důvodu může být docela zajímavé se podívat, jaké poptávce se snaží vyjít vstříc kandidáti na prezidenta republiky. Bez dlouhého zkoumání můžeme rovnou říct, že prezidentská kampaň zvláštní nápaditostí neoplývala, i když byla do jisté míry nápaditější než kampaň před parlamentními volbami, která se ovšem vyznačovala mimořádnou plytkostí a absencí jakéhokoli nápadu.

Soudě podle toho, k čemu cítili potřebu se jednotliví kandidáti nejčastěji vyjadřovat, byla nejsilnějším tématem bezpečnost, což je velice podivné, protože jsme podle aktuálního renomovaného průzkumu šestou nejbezpečnější zemí na světě.

Řada kandidátů se také snažila nějakým způsobem vymezovat vůči EU. Jeden obzvlášť horlivý kandidát cítil dokonce potřebu bojovat proti tomu, aby naši sportovci museli vystupovat pod vlajkou EU, než se ukázalo, že nic takového absolutně nehrozí. Zbytek kampaně se nesl v duchu vyzdvihování osobních předností vhodných k vykonávání funkce prezidenta republiky.

Ačkoli pravomoce prezidenta nejsou příliš velké, jeho úřad se těší úctě a lidé s ním spojují nemalá očekávání. Protiklad tohoto postavení s banálním obsahem kampaně naznačuje, že žádné nosné, společensky žádoucí téma dnes asi neexistuje. Jinak by se přece našel někdo, kdo by ho pojmenoval a zvednul. Nebo jsou naši politici tak neschopní, že nedokáží artikulovat potřeby svých voličů?

Změní se v roce 2018 Evropská unie?

Ujasnit si, o co nám vlastně jde

Kampaň tedy potvrzuje, že společenská atmosféra v České republice je značně rozporuplná a plná zdánlivě neslučitelných protikladů. Na jedné straně zažíváme nebývalý hospodářský růst, máme nejnižší nezaměstnanost ze všech evropských zemí a jsme šestou nejbezpečnější zemí.

Na druhé straně panuje všeobecná nespokojenost s domácí politikou, blíže neujasněná nejistota, značná část obyvatelstva se cítí utiskována Evropskou unií a ohrožena přílivem migrantů.

Na tom nic nemění skutečnost, že u nás žádní migranti nejsou a počet migrantů, kteří do Evropy přicházejí, stále klesá. Dalo by se tedy říci, že nás pálí dobré bydlo nebo spíš, že nevíme, co vlastně chceme.

Zastánci teorií volného trhu mohou namítnout, že dříve či později se objeví někdo, kdo podchytí náladu veřejnosti a postaví se do čela volání po změně. Vzhledem k neujasněnosti toho, co vlastně chceme, může být takovým spasitelem ale jen ještě větší populista, než jaké už známe.

03632914.jpeg

Jeho hlavním tématem může být jen vyvolávání strachu a boj proti nějakým nepřátelům, kteří nás ohrožují. Rozumnějším řešením by tedy mohla být snaha racionalizovat veřejnou debatu a ujasnit si, o co nám vlastně jde, dokud je ještě čas.

autor:Jan Vávra