Jan Vávra: Jak dlouho budeme hrát na škatulata?

Ministr zemědělství Miroslav Toman
Ministr zemědělství Miroslav Toman

Rychlost, s jakou Rusnokova – tedy de facto Zemanova – vláda vyměňuje lidi ve vrcholových pozicích ministerstev a ve vedení státních firem názorně ukazuje, proč se u nás dělá politika. Zapomeňte na soutěž idejí a receptů na správu věcí veřejných. Cílem každé strany a každého jednotlivého politika je obsadit klíčové pozice svými lidmi, samozřejmě nejlépe taková místa, kde se rozdělují státní peníze.

Jde o to odměnit své věrné, čímž každý politik - a ve svém důsledku i politická strana - utužují loajalitu a poslušnost uvnitř svého bratrstva. Ostatně Miloš Zeman systematickým odměňováním svých podporovatelů stále předvádí, jak se vyplatí být svému pánovi věrný a poslušný. V tom je ukázkovým prototypem zdejšího úspěšného politika.

Logicky by se dalo ještě pochopit, když ministr vymění ředitele svého kabinetu, i když ani to není v civilizovaných zemích zcela obvyklé. Vyměnit ale po svém příchodu okamžitě devět lidí, jako to udělal ministr zemědělství Toman, a to i na místech šéfů odborů, je klasickým projevem zdejší politické kultury. Shodou okolností jde o změny v sekcích, které mají na starosti zemědělské komodity, tedy obor ve kterém podniká Tomanova rodinná firma.

Dosazení člověka, který podniká v jisté části resortu a který je napojen na určité lobbystické skupiny, jakou je třeba Agrární komora hájící zájmy velkých zemědělských podniků, je ukázkou toho, čemu se eufemisticky říká privatizace státu. Nic na tom nemění skutečnost, že Toman se hrdě hlásí ke komunistické minulosti svého otce a nechal na ministerstvu vyvěsit portréty všech komunistických ministrů zemědělství, včetně těch, kteří prováděli násilnou kolektivizaci.

O něco méně změn - ale také na odborných místech - provedl i ministr zahraničí Kohout, ministr práce a sociálních věcí Koníček, ministr financí Fišer i ministr vnitra Pecina. Speciální případ je ministr dopravy Žák, který sice vyměnil jen ředitele svého kabinetu, zato stihl vyměnit část dozorčí rady Českých drah. Nelze samozřejmě tvrdit, že ti odvolaní členové byli kompetentnější než noví. Všichni byli do dozorčí rady vysláni s podobným zadáním, pouze jinou skupinou.

Dosazení místopředsedy Zemanovy strany na místo šéfa Úřadu vlády do tohoto scénáře plynule zapadá. Pokud se ale ODS nyní vzteká, jde o licoměrnost, protože sama tento způsob dlouhou dobu praktikovala. Dělaly to samozřejmě všechny politické strany jako klíčovou součást politické práce. To byl důvod, proč levice i pravice bránily přijetí zákona o státní službě, až už EU došla trpělivost a položila nám nůž na krk. Doufejme, že nyní takzvaně demokratické strany konečně dojdou k názoru, že je třeba, abychom přijali normy, ke kterým jsme se zavázali a které by státní správu jednou provždy odpolitizovaly.