Jan Vávra: Česká justice bojuje s poslaneckou imunitou

Jeden z posledních případů tohoto druhu se týkal kauzy poslanců Věcí veřejných Bárty a Škárky, které nejdříve Obvodní soud odsoudil za podplácení a podvod k podmíněnému a nepodmíněnému trestu, aby je vzápětí Městský soud zcela osvobodil. Protože se jednalo o potrestání - nebo nepotrestání - politiků a tedy i mediálně velice sledovaný proces, odpovídala tomu - po tak rozdílném pohledu na spravedlnost - i míra zmatení veřejnosti.

Tím problémy našich soudců s mocnými tohoto světa ale neskončily. V červenci tohoto roku zastavil Nejvyšší soud stíhání tři bývalých poslanců – přesněji je vyňal z pravomoci orgánů činných v trestním řízení - které před tím jiný soud poslal za korupci do vazby. Soudci Nejvyššího soudu se opírali o extenzivní výklad poslanecké imunity, podle kterého je vlastně každé jednání v Poslanecké sněmovně možné pokládat za projev, který je chráněný imunitou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolalo nesouhlasné komentáře řady právníků a vyvolala značné veřejné rozhořčení, které korunoval prezident republiky svým prohlášením o tom, že přestal důvěřovat Nejvyššímu soudu.

Nyní se schyluje k dalšímu dějství, když se státní zástupci z vrchního státního zastupitelství v Olomouci obrátili na Nejvyšší soud, aby rozhodl, zda se na bývalé poslance skutečně vztahuje imunita, když se – jak žalobci dokazují – údajného jednání za hranou zákona dopouštěli mimo budovu Poslanecké sněmovny, konkrétně v hotelích, restauracích nebo na Úřadu vlády. Bude samozřejmě zajímavé sledovat, jak se s tímto problémem soudci Nejvyššího soudu poperou.

Není ovšem třeba pochybovat o tom, že jasné a přesné vymezení toho, na jaké jednání poslanců a senátorů se vztahuje imunita a na jaké již ne, je po všech rozdílných rozhodnutích mimořádně důležité. Protichůdné výroky soudů totiž vyvolávají pochybnosti o tom, zda je naše justice skutečně nezávislá, nebo zda jde - pokud jde třeba o stabilitu vlády - její nezávislost stranou, jak kdysi hlásal dnes již legendární místopředseda Nejvyššího soudu.

Ve hře je v tuto chvíli skutečně hodně. Jde o důvěru veřejnosti ve spravedlnost, v její jasná, všem srozumitelná a všemi akceptovaná pravidla. Jde o důvěru ve schopnost justice zajistit spravedlnost pro všechny. Míč je teď skutečně na straně Nejvyššího soudu.