Jan Vávra

Svojí spontánní ochotou nezištně pomáhat Ukrajincům prchajícím před válkou Češi překvapili. Lidé nabízejí ubytování, posílají peníze, zapojila se spousta dobrovolníků.

Cesta Petra Fialy vlakem do Kyjeva, kde se spolu s polským a slovinským premiérem setkal s Volodymyrem Zelenským, je v médiích označována jako silné a statečné gesto.

Nejen přesvědčení zastánci neoliberalismu chápali globalizaci jako urychlení výměny zboží i myšlenek a jako posilování vědomí světa jako jednoho celku.

Solidarita s trpící Ukrajinou a pomoc Ukrajincům prchajícím před válkou, které v současné době v takové míře projevuje česká společnost, jsou jistě chvályhodné.

Zatím je západní svět, a my s ním, zděšen iracionalitou – tedy iracionalitou z našeho pohledu – Putinova postupu.

Energie, kterou předváděl Tomio Okamura při své  snaze blokovat chod sněmovny, vyvolala myšlenky se s možností opozice obstruovat jednou provždy vypořádat.

Můžeme parafrázovat postřeh Jaroslava Haška, že „proti zatčenému nejvíce svědčí již samotný fakt zatčení“. Neboli „ve prospěch kandidáta nejvíce svědčí fakt kandidatury“.

Ačkoli premiér Fiala sliboval předvídatelnou strategii v boji s covidem, poslední kroky jeho vlády připomínají spíše zmatená a nepředvídatelná opatření jeho předchůdce.

Na demonstraci proti pandemickému zákonu se objevila maketa šibenice, kterou majitel doprovodil heslem: „Všichni vlastizrádci a jejich přisluhovači skončí na šibenici.“

Současná vláda se ve své strategii zvládnout covidovou pandemii opět vydává opačným směrem než vlády sousedních zemí.