Jan Šimsa – „Nepodepíšu nic, s čím nesouhlasím“
Evangelický farář a signatář Charty 77 Jan Šimsa se 2. října 2014 dožil 85 let.
Jan Šimsa se narodil 2. října 1929 v Praze, v rodině Jaroslava Šimsy, redaktora a sekretáře křesťanské mládežnické organizace YMCA a náčelníka Ligy lesní moudrosti.
Rodina se v období protektorátu aktivně podílela na odbojové činnosti, Jaroslav Šimsa byl v roce 1940 zatčen a zemřel na začátku roku 1945 v koncentračním táboře.
Jan Šimsa se koncem války seznámil s křesťanským kazatelem, sociálním pracovníkem a pacifistou Přemyslem Pittrem a po válce se zapojil do jeho aktivit – pomoci opuštěným židovským, českým i německým dětem. Po maturitě v roce 1948 vystudoval na Evangelické fakultě teologii.
V roce 1952 byl poprvé zatčen a Státní bezpečnost se jej neúspěšně pokusila získat ke spolupráci. Po vojně (mimo jiné i u PTP), z níž byl kvůli nemoci předčasně propuštěn, působil až do roku 1973, kdy mu byl odňat státní souhlas, jako duchovní.
Od konce 50. let se podílel na činnosti neformálního teologického proudu v Českobratrské církvi evangelické, který se nazýval Nová orientace a inspiroval se myšlenkami teologa a pastora Dietricha Bonhoeffera a filozofa Emanuela Rádla.
Kromě Jana Šimsy k tomuto proudu – kritickému vůči socialistickému zřízení – patřili například Božena Komárková, Ladislav Hejdánek, Alfréd Kocáb, Miloš Rejchrt a mnozí další.
Po odejmutí státního souhlasu pracoval nějakou dobu jako archivář a údržbář, poté se se svou rodinou přestěhoval do Brna, kde pracoval jako skladník.
Patřil mezi první signatáře Charty 77, organizoval bytové semináře. V roce 1978 byl odsouzen na osm měsíců – když při domovní prohlídce napadl příslušník StB jeho manželku, Jan Šimsa ji bránil a přitom do příslušníka strčil (rehabilitován byl až v roce 2007).
Na konci 80. let moderoval akce Brněnského fóra. Spoluzakládal Občanské fórum a po roce 1989 se podílel na obnově Masarykovy společnosti, Ligy lesní moudrosti a YMCA. Je držitelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.
Je autorem, respektive spoluautorem, těchto publikací: Bitky Jana Šimsy (2000) – obsahují řadu autobiografických textů a zásadní text Oražení a ponížení nebo Vážený pane Mikule. Dopisy 1967/1988 (2003), což je vzájemná korespondence Jana Šimsy a Ludvíka Vaculíka.
Podílel se na překladu knihy Dietricha Bonhoeffera Na cestě k svobodě: Listy z vězení (1991), se svou ženou Milenou Šimsovou uspořádal: Úzkost a naděje: Dopisy, sny, události 1940–1945. Jaroslav Šimsa (1969).
Portrét Jana Šimsy je otištěn v knize Jany Soukupové Nepoddajní aneb Nešlo to jinak (2010), která přináší příběhy jihomoravských disidentů.
Celý pořad věnovaný Janu Šimsovi s ukázkami z jeho textů i jeho hlasem si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
