Jan Mikeš: Němečkova lekce zdraví

Ač se nám mnozí snaží namluvit něco jiného, boj, který v současné době probíhá, není ani tak o svobodě nekuřáků, jako o moci, kterou jsme ochotni přiznat státu.

Zastánci zákazu kouření v restauracích se schovávají za hesla jako „Normální je nekouřit“, a uzurpují si tak právo normovat společnost. Jenže kdo skutečně určuje hranici toho, co je a není normální?

Stát jsme si zřídili proto, aby nám zajišťoval to, co si ve většině případů nedokážeme v plné šíři zajistit sami. Veřejné školství, zdravotnictví, bezpečnost, sociální systém nebo zahraniční politiku.

Ve snaze zvýšit svůj vliv však politici prostřednictvím státu čím dál více zasahují i do našich osobních záležitostí.

Čtěte také

Kuřáci mě obtěžují. Na druhou stranu se považuji za svéprávného člověka. Pokud si vyhodnotím, že je pro mě nezapáchající oblečení a vlasy důležitější než posezení s kamarády v zakouřené hospodě, dokážu si prosadit návštěvu hospody nekuřácké.

Popřípadě dám přednost takové společnosti, v níž nebude čistý vzduch obtěžujícím kompromisem. Sám pak nekuřácké podniky navštěvuji téměř výhradně. Využívám svého práva volby.

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček |foto: Noemi Fingerlandová

Kde si naopak vybrat nemohu, jsou veřejná prostranství. Jít po ulici za kuřákem je odpuzující. Zrychlit či zpomalit krok nebo přejít na druhý chodník se člověku nevyplatí, protože i tam s velkou pravděpodobností velmi brzy na nějakého kuřáka narazí.

Na ulicích a v parcích mi kuřáci vadí mnohem více, než v uzavřených místnostech ke kouření určených.

Že kouření škodí zdraví, je nesporné. Nemám nejmenší problém s jeho zákazem ve školách či nemocnicích nebo se zákazem automatů na alkohol a tabákové výrobky.

Čtěte také

Podporoval bych zvyšování spotřební daně na tabák, byl bych pro, aby kuřáci platili vyšší úhrady zdravotního pojištění, ocenil bych, kdyby šli naši oficiální představitelé příkladem a minimálně užívání tabákových výrobků nepropagovali, jak činí například hlava státu.

Jsem však jednoznačně proti omezování svobody podnikání. A právě tím je Zákon o ochraně zdraví ministra Němečka především.

Krabička cigaret|foto: Fotobanka RGBStock

Kdyby zákon například jednoznačně definoval kuřáckou hospodu či bar a na provozování takového zařízení vyžadoval licenci, bylo by to pro provozovatele nesporně omezující, nikoliv však nemožné. Jeho investice by se mu s velkou pravděpodobností vrátila.

Tím, že zákon existenci takového zařízení vylučuje, nám stát jen demonstruje svoji sílu a aroganci vůči všem, kteří by ve svých soukromých prostorách chtěli takové zařízení provozovat.

A až se stát příště rozhodne zakázat v restauracích podávání slazených nápojů, alkoholu nebo třeba tučných jídel, bude tu zákaz kouření jako nebezpečný precedens.