Jan Macháček: Zemanovy metamorfózy
Prezident Miloš Zeman projevil v poslední době pozoruhodný názorový vývoj. Ještě na počátku letošního března vévodila prezidentskému webu fotografie, kde si Miloš Zeman srdečně třese rukou s Vladimirem Putinem.
Po událostech na kyjevském Majdanu, kdy se většina představitelů evropských států rozhodla nejet na olympiádu do Soči, se tam český prezident vypravil a bodře a srdečně s báťuškou Putinom poklábosili.
Na večírku po zvolení prezidentem postával za Zemanem šéf české pobočky ruské firmy Lukoil, dlouhán Martin Nejedlý, jako mohutný a neblahý temný stín – muž, v jehož životopise schází asi deset let z doby, kdy byl zřejmě na školení v Moskvě.
Po zvolení hlavou státu před rokem a půl gratuloval Zemanovi Putin a zdůrazňoval jeho nebývalou zásluhu na česko-ruských vztazích. Tentýž Putin, který třeba pozapomněl kondolovat, když zemřel Václav Havel. V říjnu loňského roku pozval Zeman do Prahy ukrajinského prezidenta Janukovyče a na pozvání trval ještě v únoru.
Po ruské invazi na Krym nastalo období zmatenosti. Zeman nejprve nadával na Chruščova, že měl ten hloupý nápad a Krym Ukrajině vůbec připsal (mimochodem, tak hloupý nápad to z technického pohledu zase nebyl vzhledem k tomu, že na Krym teče z Ukrajiny všechna voda, elektřina a zatím tudy vedou i všechny produktovody).
Pak začal řečnit o tom, že Ukrajině by svědčila federalizace. Zeman pro Ukrajinu shodou okolností navrhl federalizaci pár dní před Putinem. Pak přišla otočka a Zeman prohlásil, že vpadne-li Rusko na Ukrajinu, musí na Ukrajině zasáhnout NATO.
To se ještě dalo přejít s tím, že proruský Zeman měl informace o tom, že se Putin na Ukrajinu vůbec nechystá. Od té doby se Zeman posunul ještě dál. Nešel na večírek na ruskou ambasádu, kde se rok předtím slavně zdemoloval, a premiéru Sobotkovi například vyčinil amatérismus, když začal zpochybňovat možnost rozmístění vojsk NATO na našem území.
Kdysi v 90. letech prezident Zeman prohlásil, že jenom „idiot nemění názory“. To prezidenta jistě šlechtí, že mezi idioty tedy nepatří, ale možná by jako člověk zvolený v lidové volbě mohl poskytnout občanům jakousi sebeanalýzu či reflexi vlastního názorového vývoje v těchto věcech.
Ano – my lidé prozápadního smýšlení jsme také rádi, že je teď zrovna český prezident prozápadní spíše než provýchodní, a to zvláště v dobách nové bezpečnostní nejistoty. Jak se ale máme spolehnout, že to zase brzy nebude naopak?
Na jednom konci pomyslného spektra máme hlášku o tom, že jen idiot nemění své názory, na druhé moudro o tom, že není jen důležité, co se říká, ale stejně tak také, kdo, kdy, kde a proč to říká.
Jaké je vlastně Zemanovo názorové zakotvení? Na počátku transformace byl v určitých ohledech větší pravičák než ODA a ODS, slavně třeba proti myšlence rozdávat obchody prodavačům a prodavačkám. Sociálním demokratem se stal, protože na politickém trhu zela díra, byl na to dostatečně chytrý, asertivní a uměl hrát lidového člověka.
Konstanty tu jsou, ale spíše v narcistickém a hrubiánském stylu než v názorovém zakotvení. A pak je tu jedna zřejmá konstanta. Prezident nemá rád muslimy a Araby, což je o fous důležitější, než že miluje Izrael.
Nemalý vliv mělo dvojí povolební štěstí. Volby dopadly tak, že nebylo třeba dělat vládu ČSSD s komunisty. A pak se pět vteřin před dvanáctou nezdařil puč v ČSSD.
Ono to také mohlo při troše smůly dopadnout tak, že v Lánech by popíjeli vodku Zeman s Janukovyčem v azylu a ve Strakovce pořád seděl Rusnok.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
