Jan Macháček: Rozpočet není zajímavý

Za prvé se jedná o rozpočet, jehož nejen kostra, ale celá struktura je připravena ještě úředníky pracujícími pod bývalým ministrem Kalouskem. O tom, jestli se ubere pár miliard korun dopravě nebo naopak přidá, se ministři ještě dohodnou. Všichni resortní ministři mají nadsazené požadavky, ale to mají ministři každý rok i v politických vládách. Nic zvláštního - nějak se to doladí. Jsme v EU a tříprocentní maastrichtský schodek je nedotknutelný – to potvrdil i ministr financí Jan Fischer. České veřejné finance patří v rámci EU mezi zdravější, žádná apokalypsa na obzoru není. Tato vláda za tři měsíce končí a nic jiného „prorůstového“ než pár miliard pro zelenou úsporám nebo nějakou dividendu navíc z Lesů ČR nevymyslí. Po volbách tu bude zemanovská levicová většina a rozpočet jistě parlamentem projde.

Pro Českou republiku jsou podstatné jiné věci. Máme za sebou pět let z hlediska ekonomického růstu nejhorších výsledků v regionu a žádné velké pozitivní expektace na obzoru. Jediné, co se v posledních měsících mírně vzpamatovává je export a to v závislosti na obnovení mírného růstu v Německu a eurozóně. Jenže tenhle nový mírný růst vývozu se bohužel opírá o pokles reálných mezd. Pokud lidé chtějí v montovnách práci, musí si mnohdy nechat snížit mzdy. To ale bude mít vliv na domácí poptávku a ta nás může do recese stáhnout zpátky. Investice firem i vlády dramaticky klesají, drastický propad stavebnictví pokračuje.

Byly tu dva motory úspěšného růstu prvních osmi let minulé dekády. Konec bankovního socialismu v podobě zdravě zprivatizovaných bank a investiční pobídky. To první zůstává, to druhé se vyčerpalo.

Česká společnost je hluboce polarizovaná a hlavně paralyzovaná nedůvěrou. Nevěříme obchodním partnerům, vlastním šéfům a majitelům, nevěříme vládám, nevěříme penzijním reformám, bojíme se budoucnosti.

Je jasné, že obnova zdravého ekonomického růstu si vyžaduje nové ekonomické koncepty a vize. Minulá i současná vláda mluví o větší podpoře vývozu do zemí BRIC, ale ekonomický zázrak v zemích BRIC už zdaleka není takový, jak se dříve zdálo.

Příliš peněz se u nás jak známo rozkrade, z druhé strany se leckdo bojí rozhodnout o veřejné zakázce, aby náhodou nebyl obviněn. Narozdíl od Polska jsme nebyli schopni dobře využít evropské fondy na podporu infrastruktury a spíše to vypadá, že jsme nacpali evropské peníze bůhvíkam, třeba do privátních wellness center.

Regiony proti větším městům zjevně zaostávají, něco je asi špatně s určením daní, protože jinde na světě není normální, že venkov volí levici a města pravici.

Daňové a důchodové prostředí neustále vibruje a kmitá, na dně cyklu se zvýší DPH, prakticky tatáž koalice zavede a obratem zruší super hrubou mzdu, teď nás po volbách asi čeká další daňový průvan a revoluce.

Možná je ale ze všeho nejdůležitější rozhodnout se, jakou že chtějí Češi budovat společnost a jaký stát. Společnost rozhádanou a nestabilní, která po každých volbách vše mění a rozorává nebo společnost konsensuální, která má základní vize a cíle stejné a mění po volbách pouze parametry? A ještě mimochodem: Česká republika by měla urychlit přípravy na vstup do eurozóny či alespoň obnovit seriózní diskusi. Sousední Slovensko, kde se eurem platí, totiž roste daleko zdravěji.