Jan Macháček: Plukovník a generál

Skutečnost, že pan generál vstoupil do komunistické strany právě v roce Charty 77 je ostuda nejen pro něj, ale pro celou vládu, kde s výjimkou bývalého ministra kultury Jiřího Bessera žádní komunisté nejsou a nebyli. Tato i minulá pravicová koalice si dokonce na svém antikomunismu zakládá, prosadila zákon o III. odboji a odškodnění odbojářů, vznikl ústav pro zkoumání totalitních režimů, varuje se před účastí komunistů v krajských koalicích. Představme si, jak by pravicová opozice křičela, kdyby bývalého komunistu prosadila na funkci ministra obrany levicová vláda.

Další věc je, že ministr obrany je voják a dokonce generál a taktéž je pravda, že takový postup premiér Petr Nečas, jsa ještě stínovým ministrem obrany, přirovnával k Libérii a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg k různým latinsko-americkým zemím. Vojenský puč nám opravdu nehrozí, ale je to podstatná vada na kráse, je to věc stylu, který se v západních demokraciích už dávno nenosí. To, že někdo svlékne uniformu a stane se civilem den před jmenováním na věci, nic nemění.

A u nás je to dvojnásobný problém stylu, protože ministra vnitra - tedy dalšího představitele toho, čemu se říká silové ministerstvo - máme zase policistu, resp. plukovníka a to přesto, že pro ministerstvo vnitra představují věci policejní sotva polovinu agendy, je to jinak hlavní úřad, který řídí v této zemi celou státní správu.

Tím se dostáváme k dalšímu zmatení pojmů. Podle prezidenta Zemana je generál Picek "opravdový profesionál." Aby ne, když je to voják z povolání a generál! Neměl by být ale ministr také politický profesionál, tedy profesionální politik? Z nějakého důvodu to tak ve vyspělém světě přece bývá. Stejně tak si vezměme Jana Kubiceho. Je to profesionál v policii, dvacet let byl za to placen, ale určitě to není profesionál ve věcech státní správy nebo v politice. A co se třeba takové Parkanové týče - možná nebyla "opravdový profesionál", ale zase nebyla v KSČ.

A pak je tu další jakoby dobrá věc. Je prý dobré, že je Picek nestraník. A proč? Proč by měl být zrovna ministr obrany nestraník? K čemu je to dobré? A co je vlastně špatného na tom být straník? Totéž se vztahuje na ministerstvo vnitra. Stejně je to tak, že tito ministři mohou jen to, co jim strany dovolí: je to něco jako nestranický premiér Jan Fischer z vůle ODS a ČSSD.

V dnešní době si dokážu spíše představit, že nestranický odborník či budovatel konsensu patří třeba spíše na ministerstvo sociálních věcí, protože situace kdy je prosazena důchodová reforma, které se lidé bojí a opozice jí chce hned zrušit, je pro celou společnost i ekonomiku velmi nákladná a nepříjemná.

Důležité je, že Picek přichází na obranu v době škrtů, úspor a v době, kdy se několik let neodehraje žádný gigantický nákup ničeho, protože toto období před pár lety skončilo a znovu nastane nejdříve za pět, či spíše deset let. Kdyby byly na obraně zakázky srovnatelné s resortem dopravy, nikdy by jí ODS nepustila.

Ano - pana generála nechají asi dodělat či doladit Gripeny, ale to je věc, kterou si zjevně premiér Nečas pohlídá. Manažersko-technické úkoly: stahování z misí a vysílání na mise jiné může zvládat Picek velmi dobře. A nebo ne. Uvidíme.

A korupce v resortu? To nebezpečí existuje vždy a všude. Korupce, špína a mafiánské praktiky vládnou odjakživa na celé zeměkouli ve čtyřech resortech: farmacie, obrana, odvoz odpadků a stavebnictví. To ovšem neznamená fatalismus: vždy je co zlepšovat a stojí za to to nevzdávat. Nebuďme ale zase naivní: v případě obrany se může nakupovat přes prostředníky nebo bez nich, vězme ale, že neexistuje na světě země, kde by noviny nakonec napsaly: to je ale hezká, transparentní zbrojní zakázka! To letadlo tak dobře a spolehlivě létá a bylo tak hezky levné! A ta nová ponorka tak hezky pluje a opravdu jsme jí potřebovali a jsme všichni rádi, že jí máme.