Jan Macháček: Kolik džinů z láhve vypustí dohoda s Británií?
Na příštím summitu EU se bude řešit otázka tzv. reformní smlouvy, kterou - bude-li schválena - chce předložit britský premiér David Cameron svým voličům v referendu s otázkou, zda jeho spoluobčané budou chtít v takové Evropské unii zůstat.
Zjednodušeně lze konstatovat, že horší načasování si Britové vymyslet opravdu nemohli, Evropskou unii totiž zrovna přemáhá celá nálož naléhavých krizí, které mnohé přišly zvenčí a náhle: dluhová krize, krize eurozóny, ukrajinská krize, resp.ruská agrese a hlavně migrační krize.
A teď se do toho ještě bude diskutovat otázka britské reformní smlouvy s Evropou a bude to stát hodně času a úsilí v době, když je zrovna třeba řešit něco úplně jiného, třeba jak zachránit Schengen. Navíc většina výše zmíněných krizí – jako migrační krize či krize eurozóny – si žádají více centrálních a společných řešení, zatímco Británie volá po opaku.
Výhodou načasování na druhou stranu je, že právě proto, že ostatních krizí je tolik, si nikdo nepřeje, aby Británie odešla, a většinou jí asi všichni vyjdou vstříc, pokud tedy alespoň umožní ostatním, aby se dále integrovali, bude-li třeba.
Celá věc má ale ještě jeden háček. Spoustu analytiků nyní upozorňuje, kolik dalších džinů z láhve mohou výjimky pro Brity vypustit, kolik dalších zemí a regionů může žádat výjimky pro sebe, co všechno se může dát do pohybu. To, že budeme mít stále více Evropu à la carte, Evropu jen částečně se překrývajících integračních kruhů, je už jasné. Nyní jde o to, aby se nám to celé nerozklížilo.
Tak například Dánsko také spíše odmítá další evropskou integraci, asi by rádo zavedlo po vzoru Británie omezení sociálních benefitů pro lidi, kteří v Dánsku pracují nebo chtějí pracovat. Současná vládnoucí garnitura ve Finsku by ráda naopak posílila evropský centralismus a zpřísnila automatické pokuty pro ty evropské státy, které neplní smluvní závazky v oblasti fiskální politiky.
Polsko by po takřka celé dekádě proevropských liberálních vlád integraci Evropy rozvolnilo. Polsko zkrátka nyní žádá volnější stupeň integrace, asi bude žádat zrušení povinnosti přijmout euro a určitě bude chtít zrušení evropské obranné politiky.
Maďarsko by nejradši rozvolnilo EU na jakousi užší zónu volného obchodu, jako to chtěla (či pořád vlastně chce) ODS, a naopak Itálie by chtěla více opravdové evropské integrace: společný evropský dluhopis, společné investice a uvolnění kostnatých fiskálních pravidel.
Získá-li ve Francii navrch extrémní pravice, bude žádat více rozhodování v Paříži a znovuzískání suverenity. A celá otázka takzvaného Brexitu samozřejmě velmi „vzrušuje“ katalánské separatisty ve Španělsku. Odejde-li Británie, bude totiž znovu na stole otázka Skotska.
Seznam by mohl být ještě dlouhý a člověk si říká, aby nám z té Evropy vůbec něco zbylo. Když toho vybírání z evropského jídelního lístku bude příliš a budou-li se z lístku vybírat podstatné stavební kameny, může se udělat celé Evropě dosti nevolno.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
