Jan Macháček: K čemu (ne)bude schůzka Biden-Putin

Vždy je lepší mluvit, než nemluvit a nic pak nevědět, říkají všemožní nestoři a guruové světové diplomacie. Dialog není dárek nebo uznání režimu. A vždy zbyde alespoň agenda kontroly odzbrojení, jaderných zbraní či Rady bezpečnosti OSN.

Čtěte také

Libor Dvořák: Od summitu Biden–Putin nikdo moc nečeká

Pak existuje pochopitelně i názor opačný, který zastává například Garry Kasparov, ruský šachista a pravidelný komentátor amerického deníku The Wall Street Journal. Ten říká – zásadní chyba, Putin toho využije, bude to chápat jako uznání v době ruské agrese v okolních zemích i trávení a věznění oponentů doma.

Další upozorňují na to, že s ruským prezidentem se na počátku svého turnusu sešel zatím každý americký prezident, i když to většinou v době Putinova úřadování k ničemu nebylo.

Naposledy hostila švýcarská Ženeva summit v roce 1985, tehdy byl Michail Gorbačov stále čerstvým generálním tajemníkem ÚV KSSS. Americký prezident Ronald Reagan k tomu poznamenal: „Lidé se nedostanou do problémů, když spolu mluví, ale když o sobě mluví.“  

Není si co vyměnit, není s čím obchodovat

Jiným slovy: summity mohou upustit ventil. Známý kritik Putina Leonid Beršidskij žijící v Berlíně si na serveru Bloombergu všímá toho, jakou mají oba státníci historii osobních setkání. Dochází k tomu, že jejich vztah je takový, že to osobní schůzka může pouze zhoršit.

Čtěte také

Libor Dvořák: Ten, kdo rusko-americké vztahy zlepší, nebude Putin

Biden a Putin se sešli jenom jednou na dlouhé schůzce, bylo to 10. března 2011. Biden to popisuje ve své knize Slib mi to, táto z roku 2017.

Biden přesvědčoval Putina, že plánovaná expanze amerického systému protiraketové obrany ve východní Evropě Rusko neohrožuje a nejde o nepřátelský tah směrem k Rusku. Putin zjevně neuvěřil a pošťouchnul Bidena, když se řeč stočila k anexi části Gruzie Ruskem. Biden tehdy řekl, že si regulérně telefonuje s gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim a tlačí na na něj, aby neeskaloval a Rusy neprovokoval.

Putin chladně odvětil: „My víme úplně přesně, co si říkáte se Saakašvilim po telefonu.“

Pak Putin pozval Bidena, aby si prohlédl výzdobu jeho pracovny, na což Biden pravil: „To je úžasné, co kapitalismus dokáže zařídit, co?“ Míněno tak, co si Putin může díky kapitalismu dovolit. Tady malá odbočka. Biden se v knize chlubí svým ostrovtipem, ale prezident Putin – ač bývalý plukovník KGB – se nikdy nevymezoval proti kapitalismu. A opulentní pracovny měli nejvyšší sovětští lídři i za komunismu. Spíše to svědčí o neznalosti ruských a sovětských reálií.

Čtěte také

Matěj Schneider: Mnoho povyku pro Bidenova „zabijáka Putina“

Pak si Biden vzpomněl na prezidenta George W. Bushe, který v roce 2001 slavně pronesl, že „nahlédl do Putinovy duše“. Bidena napadlo, že řekne: „Pane prezidente, já myslím, že žádnou duši nemáte.“ Putin odvětil: „Myslím, že si rozumíme.“

Biden Putina urazil vzhledem k tomu, že se Putin prezentuje jako oddaný pravoslavný věřící. Putinovu odpověď lze pak označit za chladnou a otevřenou deklaraci nepřátelství. Od té doby tu deklaraci o neexistenci Putinovy duše Biden často opakuje a k tomu nedávno přidal, že je Putin „zabiják“. „Kdo to říká, ten to je,“ vrací Putin.

Nejde samozřejmě pouze o osobní chemii, ale nikdy nevznikne určitá vzájemná důvěra, která se nakonec rozvinula mezi Michailem Gorbačovem a Ronaldem Reaganem nebo Billem Clintonem a Borisem Jelcinem.

Logo|foto:Český rozhlas

Animozita mezi oběma lídry zrcadlí animozitu mezi oběma zeměmi a oba lídři to tak chtějí i nadále z důvodů domácí politiky. Biden si nemůže dovolit být na Putina měkký, zvláště poté, co zrušil sankce na plynovod Nord Stream 2. Putin zase potřebuje portrétovat domácí opozici jako agenturu Západu a USA jako nepřítele. Navíc si Putin připadá, že přežil už pět amerických prezidentů a přežije bez potíží i tohoto. Není si co vyměnit, není s čím obchodovat, není žádný scénář takzvaně win-win, tedy pro obě strany prospěšný.

V Ženevě budou oba lídři mluvit „na sebe“, ale ne „spolu“. Biden posbírá pár anekdot do dalších pamětí a Putin se utvrdí v pocitu přísného oponenta USA.   

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)