Jan Macháček: EU si vůči Rusku nepočíná tak špatně
Stalo se v poslední době dobrým zvykem ostře kritizovat, jak Českou republiku, tak Evropskou unii, že se vůči ruské agresi na Krymu nestaví ostřeji, tvrdším způsobem, více nekompromisně apod.
Samozřejmě – jak již bylo řečeno vícekrát, kdyby Evropská unie měla plnohodnotnou bankovní unii, nemusela by každá jednotlivá země zvlášť řešit, jak její bankovní sektor poškodí sankce. Kdyby se kontrakty o ruském plynu dojednávaly z pozice Evropské unie, byla by Evropa silnější, než když vše dojednává každý jednotlivý stát, který si pak připadá více zranitelný. A kdyby státy na periferii byly méně zadlužené (resp. kdyby eurozóna neřešila svou krizi výhradně skrze fiskální přísnost) byly by sebevědomější jak jednotlivé státy, tak EU jako celek.
Tohle už EU dávno měla mít vyřešené, ale realitou, kterou musíme akceptovat je, že to vyřešené prostě nemá a přes noc to taky nevyřeší. V takové situaci se zdá schválený objem sankcí vůči Putinovu režimu, který Evropská unie kopíruje od Spojených států relativním úspěchem.
Sankce jsou přesně cílené na Putinovy nejbližší, kteří nemohou cestovat na Západ. Banka Rossija, které byla odříznuta od financování, opravdu byla vnitřní zvláštní bankou Putinova okruhu, to americké tajné služby zjevně věděly dobře. Fakt, že Rusko nebude ve skupině G-8, ani v OECD ani v Mezinárodní energetické agentuře taky nejsou maličkosti.
To, že italská vláda oznámila, že dokončení ruského plynovodu South Stream nevidí jako pravděpodobné, je pro ruské zájmy prostě obrovská rána.
Itálií se také můžeme odpíchnout k dalšímu tématu. Viděno prizmatem bývalých sovětských satelitů či pobaltských zemí se zdá být všechno jasné. V EU jsou ale také země jako Španělsko a Portugalsko, které Rusko přirozeně vlastně moc nezajímá a to, že drží s ostatními basu jak v EU, tak v NATO je malý zázrak. Budeme se my nebo Poláci stejně aktivně zajímat o španělské či portugalské problémy s africkými migranty či tragicky vysokou nezaměstnaností?
Itálie je tradičně považována v EU za největšího spojence Ruska, to že teď drží evropskou linii je skvělé. Něco podobného v bleděmodrém platí pro Maďarsko, které nedávno uzavřelo s Rusy smlouvu o výstavbě jaderné elektrárny, své tradiční vazby na Rusko muselo spolknout i Bulharsko.
Sankce se mohou někomu zdát nicotné, leč zůstanou tu na dlouho, zatím to vypadá, že do té doby než Rusové opustí Krym, což se asi hned tak nestane.
Nikdo neví, jaký bude další ruský postup. Když ruská agrese na Ukrajině nepřestane nebo se bude také stupňovat, bude možné sankce ze strany EU také stupňovat. Dobré tedy je, že se začalo s nějakou rezervou.
Jak správně napsal komentátor FT Wolfgang Munchau, nejhorší ze všeho by bylo plácnout do vody bombastickými sankcemi, jejichž důsledky pak nebudu schopen ustát a to v situaci pro mnohé státy jako jsme my takřka totální energetické závislosti.
Přitvrzovat lze, ale mezitím je třeba energetickou závislost Evropy na Rusku opravdu vážně řešit, nejen něco slíbit a pak se na to de facto vykašlat, jako se to stalo s eurozónou, kdy vlády de facto všechno hodily na ECB.
Mezitím je třeba dát si pozor na to, že veškeré úsilí a prostředky ruských tajných služeb se teď budou soustředit na rozdrobení společné evropské pozice, na vyvolání hádek a sporů uvnitř EU i na nahlodání společné zahraničně politické pozice uvnitř jednotlivých států jako jsme třeba my.
Dobrým signálem v tomto ohledu je i skutečnost, že se Česká republika připojila k tzv. fiskálnímu kompaktu. Ten sice jistě není bez chyb a je dalším stupněm velmi přísné centralizované kontroly, ale v poněkud nové geopolitické situaci je dobře, že Česká republika chce spolupracovat s jádrem Evropské unie, které si toto aranžmá prostě přeje.
Přestože se mi počtářské vidění věcí a výlučná perspektiva výhodnosti příčí, je třeba zdůraznit, že Česká republika bude od tohoto jádra EU – třeba v oblasti energetické bezpečnosti – také něco důležitého potřebovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.