Jan Macháček: Co ekonomové (ne)vědí

Souvislost je ale zřejmá. Kypr demonstruje, že politici a ekonomové se dnes neshodnou ani na tom, co to je ochrana vkladatelů či jaké restrikce jsou přípustné uvnitř měnové unie.

Baronka Thatcherová je mnohými - především v České republice - chápána jako autorka skvělých universálně platných a neměnných receptů hospodářské politiky. Thatcherová pro leckoho symbolizuje dobu, kdy ekonomové ještě tzv. věděli jak na to. Stačí přece liberalizovat, deregulovat, privatizovat - a bude dobře.

Díky Thatcherové si už nikdo pomalu ani nevzpomene na doby, kdy telefonní operátoři byli státními podnikem. Potíž je však v tom, že kromě toho si ekonomové přestávají být jisti i tím, co nedávno považovali za jasnou věc. A právě na to se soustředí onen institut nového ekonomického myšlení. Ekonomie prochází procesem transformace.

Vezměme si třeba tyto otázky, na které ve svém článku upozorňuje komentátor Reuters Anatol Kaletsky, jinak též ředitel tohoto inspirativního institutu. Mají v recesi vlády snižovat schodky nebo naopak zvyšovat schodky? A jak rychle? Stimulují nulové úrokové míry oživení? Mají se v době vysoké nezaměstnanosti snižovat či zvyšovat výplaty sociálních dávek? Mají se vkladatelé v bankách chránit nebo mohou také přijít o úspory? Jaký je vliv příjmové nerovnosti na ekonomický růst? Jak působí svobodný trh na životní prostředí? Dobře či špatně? Potřebují technologický pokrok a inovace podporu vlád?

Všechny tyto otázky mají společné to, že na ně ekonomové nemají odpověď, resp. někteří ekonomové tvrdí A a druzí ekonomové zase B. Dvě nejdůležitější a nejmocnější ekonomické instituce světa, tedy Evropská centrální banka a americký Federální rezervní systém mají diametrálně odlišné názory na tzv. kvantitativní uvolňování, tedy expanzivní a experimentální měnovou politiku, v rámci které se nakupují ve velkém státní dluhopisy.

Ekonomie se zabývá psychologií, sociálním chováním a politikou. Má nakonec blíž k teologii a filozofii než k přírodním vědám. Od 70. let do roku 2008 ekonomové většinou hlásali svobodný trh a malou vládu, tak jak to prosazovala v praxi zesnulá baronka. 40 let předtím ale ekonomové většinou hlásali opak. Aktivní vládu, která vylaďuje cykly. A v 19. století - tedy v době ještě převážně feudální - hlásali zase pro změnu také spíše volný obchod a dobrovolnou smlouvu.

Jednou z příčin ekonomické krize roku 2008 je víra v to, že trh inklinuje dlouhodobě k rovnováze, že trhy jsou efektivní a budoucnost statisticky předvídatelná. Situace po roce 2008 opět naznačuje revoluci i transformaci ekonomie i ekonomické školy podobně jako v 70. letech, v 30. letech a podobně jako na počátku 19. století v době kolapsu feudálního řádu.

Anatol Kaletský předvídá, že ekonomové možná přesvědčí politiky o tom, že na nedokonalých řešeních jako je - odpusťe anglicismy - "odkopávání plechovky po cestě" či "plácání se skrze bláto" nemusí být nutně tolik špatného. Victor Fung jeden z účastníků konference pravil, že "Američané věří, že každý problém má jedno ideální řešení. Číňané prý naopak věří, že každý problém má mnoho řešení a že každé řešení vede zase k novým problémům." Třeba se promění myšlení ekonomů právě tímto směrem.