Jan Macháček: Barroso a stav Unie

12. září 2013

Srovnávání Spojených států amerických s Evropskou unií bývá pro české ekonomické komentátory předmětem výsměchu, nepopíratelné však je, že některé paralely, symboly i tendence tady jsou, jiné věci jsou si zase nekonečně vzdálené a nekonečně vzdálené možná zůstanou.

Typickým symbolem je každoroční projev o stavu unie, který Evropská unie převzala z USA. Zatímco informace o projevu amerického prezidenta jsou pro americká média tzv. MUST, tedy něco o 4em se referovat prostě musí, zájem o předsedu Evropské komise, který svůj projev pronesl včera, odpovídá asi rozdílu v moci, kterou oplývá americký prezident a předseda Evropské komise. A měří-li se moc také penězi, pak celkový rozpočet EU činí jenom jedno procento HDP a bude se zmenšovat. V zásadě platí, že projev předsedy Evropské komise se na titulní strany médií nedostává, pokud něco bůhvíjak zajímavého neřekne, což se obvykle neděje a ani včera se to nestalo.

Nyní k některým jednotlivostem. Jose Manuel Barroso včera před evropskými poslanci pravil, že politika připravená Evropskou komisí začíná nést své ovoce s tím, jak se uklidňuje situace s financováním dluhu u Španělska po Řecko. „Rizikové prémie u dluhopisů klesají a pro nejohroženější země už není financování dluhu tak nákladné,“ pravil Barroso. To je sice hezké, že se tím Barroso chlubí, ale ve skutečnosti každý ví, že jde o reakci na to, že předseda Evropské centrální banky – tedy ECB - Mario Draghi vloni v létě slavně prohlásil, že jeho instituce udělá cokoli, aby zabránila rozpadu eurozóny a kdy později ty možnosti ECB přesně popsal. Stejně tak každý ví, že tento odvážný výrok si Draghi předjednal v Berlíně a získal přinejmenším tichý souhlas či toleranci.

Uklidnění na trzích má však i své negativní stránky – jak Barroso poznamenal, leckdo ztrácí chuť k reformám, když už ho trhy netlačí.

Největším rizikem návratu nejistoty na trhy je podle Barrosa případná politická nestabilita. Barroso naráží na nespokojence v Řecku nebo na nebezpečí rozpadu italské vládní koalice.

Barroso též pravil, že ekonomické oživení v Evropě už se klube a je na dohled, zároveň za prioritu „své“ komise označil rozběh bankovní unie.

Zde předseda komise zjevně „vyzval“ Německo, vedoucí ekonomickou mocnost v Evropě, které dělá, co může, aby omezilo pravomoci jednotného bankovního regulátora, jednotné výkonné autority o společném pojištění vkladů ani nemluvě, to je pro Německo vůbec nepřijatelné.

Toto neříká Barroso poprvé a je dobře, že se nevzdává. Evropa potřebuje posílit svoje banky, projasnit pravidla, rozdělit systémově důležité a nedůležité banky, ale hlavně se potřebuje rozhodnout, zda bankovní unie bude sloužit pouze jako prevence proti eventuální příští finanční krizi nebo jako nástroj k odstranění dopadů krize současné či podávající. Pokud Evropa nebude mít silné a zdravé banky čeká ji jen slabý růst či stagnace nikoli zdravé oživení.

Když už jsme u toho srovnání s Amerikou, tak USA pochopitelně bankovní unii mají, ale nikoli od svého vzniku, ale od 30. let minulého století.

Možná stojí za zmínku i jistá nedorozumění. Socialisté útočili na Barrosa, že komise neudělala dost v boji s nezaměstnaností. Jak si ale může někdo myslet, že komise obhospodařující jedno procento HDP (z čehož většinu zkonzumuje zemědělství) může někde radikálně ovlivnit zaměstnanost.

Co říci na závěr. Typické je, že místo ideálu, vizí, cílů, architektury, výzvy ke změnám, mluví nejvyšší představitel unie o roamingu, tedy o něčem výhradně utilitárním, přízemním a konzumním. Cíle, vize, ideály nemáme, tak ani nic zvláštního nečekejme. Unie i s Barrosem se pohne jen tam, kam ji velké státy pustí.

autor: Jan Macháček
Spustit audio