Jan Lipold: Život s bezpečnostní prověrkou na stupeň hospoda
Jednoho dne se to stane. Věříme, že se to stát musí. Hospody a restaurace otevřou, zevnitř se bude ozývat hovor a ruch, ke stolům zasednou živí hosté a obslouží je lidský personál. Možná i na papírovou účtenku připíše čárku, ne digitální, opravdovou! Jenže i pak, minimálně ze začátku, což ale může být mnoho měsíců, se budeme trochu bát. Tedy někteří. A nikomu to nemůžeme mít za zlé.
Dlažba Staroměstského náměstí plná bílých křížů je dostatečně výmluvnou výzvou k opatrnosti. S cizími lidmi se budeme ještě dlouho setkávat s odstupem a řekněme pečlivostí, která dříve samozřejmou sociální blízkost zatíží nebo dokonce znemožní. Bohužel.
Čtěte také
Provoz hospod se stal jednou z prvních položek protiepidemických nařízení. A bude i místem, které nákaza poznamená ještě dlouho poté, kdy se jí – doufejme – ubráníme. Za této situace vede k vytouženému normálu teoreticky dvojí cesta: Buď počkáme, až se z covidu díky očkování a imunitě stane „pouhá“ chřipka, a hospody budou fungovat jako kdysi. Třeba to byla chyba, ale v chřipkových sezónách taky nezavíraly ani neměřily hostům teplotu, zatímco nemocnice vyhlašovaly zákazy návštěv a školy chřipkové prázdniny.
Takové čekání, až se nemoc „vstřebá“, by ale pravděpodobně trvalo tak dlouho, že by ho nevydrželi ani hosté. A majitelé a personál hospod teprve ne. Nemluvě o tom, že i pak bychom po sobě nedůvěřivě pokukovali, jakmile někdo u vedlejšího stolu kýchne.
Vzpomínky na staré dobré časy
Takže jediná reálná je druhá cesta – otevřít hospody s podmínkou, že se lidé budou podrobovat jakési bezpečnostní prověrce. Běžným hostům bude stačit nejnižší stupeň: bezinfekční. Je to samozřejmě tisíckrát lepší, než kdyby hospody musely zůstat zavřené. Ale tu „bezpečnostní prověrku“ bude potřeba důkladně promyslet, aby nedělala zlou krev, i když už bude covid za horama.
Čtěte také
V principu stačí rozšířit nápis „Mladistvým, podnapilým a řidičům nenaléváme“ o kategorii „... a neočkovaným nebo negativně neotestovaným“. Jenže tentokrát je potenciální „diagnóza“ hostů ještě vážnější, ale taky méně zjevná. A hlavně se týká všech – takže je potřeba ji daleko víc kontrolovat. A jak? Co má být tou vstupenkou do hospody? Čestné slovo je bohužel málo.
Hospodářská komora, Ústav zdravotnických informací a statistiky a ministerstvo zdravotnictví připravují mobilní aplikaci. Vy potřebujete chytrý telefon a v něm uložené potvrzení o očkování nebo negativním testu. Aplikace vás pak navede do bezpečné provozovny (nemusí to být jen hospoda), kde QR kódem vaši bezpečnostní prověrku ověří. A pane vrchní, jednu Plzeň!
Tohle jistě může být solidní a pro s aplikacemi spřátelené lidi i velmi vyhledávaná pomůcka. A pak je tu asi milion otázek. Prý to bude fungovat i na papíře, jak asi? Nevadí nám, že prohlubujeme digitální příkopy ve společnosti? Někdo má přístup k očkování a testům snadný, jiný zase složitý, co s tím?
Nevadí, že rozdělujeme a organizujeme život lidí podle měřítek, která oni sami třeba ani nemohou ovlivnit? Navíc na tak výlučném a svobodném území, jako je česká hospoda? Bude mít majitel nebo hospodský právo vybírat si zákazníky podle prověrky, nebo naopak právo otevřít všem, bez prověrek?
Vypadá to, že vzpomínky na staré dobré časy s otevřením hospod neztratí na své naléhavosti. Naopak, mohou být ještě nostalgičtější než teď.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
