Jan Lipold: Na prvním místě je řidič, ne cestující. Podle toho Česko vypadá
V Rakousku zavedli takzvaný Klimaticket: roční jízdenku, která platí po celé zemi na vlaky, autobusy a městskou hromadnou dopravu. V základní verzi stojí 1095 eur, to je v přepočtu asi 28 tisíc českých korun. Senioři nebo rodiny samozřejmě mají slevy. Ale nebudou zadarmo, tak jako celý projekt. Ministerstvo dopravy odhaduje, že rakouské poplatníky vyjde na 150 milionů eur ročně.
To je mimochodem podobná suma, jakou český stát vloni věnoval na tříčtvrtinové slevy důchodcům a studentům, které zavedla Babišova vláda. A které ta nová nejspíš hodlá zrušit.
Čtěte také
Rakouská „klimatická jízdenka“ je ale jiný příběh. Mohla by fungovat i u nás? Respektive, proč s ní už nějaký ministr nepřišel? A nejspíš hned tak nepřijde?
Tak za prvé, muselo by se to jmenovat jinak. Přes starost o klima a skrze špatné svědomí z globálního oteplování takový produkt českým cestujícím a českým voličům neprodáte. Rozdíl mezi námi a Rakouskem ilustruje Strana zelených – ve Vídni sedí ve vládě, zatímco ta česká ve volbách nedosáhla ani na jedno procento hlasů.
Města pláčou nad drahou naftou a elektřinou
ODS by sice mohlo imponovat, že klimatická jízdenka vypadá jako jednoduché, antibyrokratické řešení. Ale ani kdyby se tomu říkalo „rovná jízdenka“, na podezřelosti takového instrumentu by to nic nezměnilo. Není to snad výhonek klimatického šílenství, před kterým bráníme normální svět? A naše auta před Bruselem? Samozřejmě, že ano. Mějme se na pozoru.
Čtěte také
V Česku není veřejnou starostí číslo jedna klima, ale to, aby se po republice dalo pohodlně a svobodně jezdit autem. Právě to udává tón debatám o dopravě. Hlavní postavou zpráv je řidič, ne cestující. To je konstatování, nic proti řidičům. Cena roční klimatické jízdenky odpovídá dvěma litrům benzinu na den – ale tato volba pro mnoho lidí jednoduše neexistuje, protože vlastní auto ke slušnému životu potřebují, někdy i denně.
Takže, aby měla klimatická jízdenka šanci i u nás, nemohlo by se na to jít přes klima a přes to, aby si její držitelé připadali cool, ale jedině přes peníze. Musela by se evidentně vyplatit. Ale tudy cesta nevede taky. Nabídnout takovou službu v době, kdy dramaticky rostou ceny energií a vůbec všeho? Za kolik? To by chtělo politickou i rozpočtovou odvahu i v klidnějších časech, natož teď.
Jenže v Rakousku ji evidentně mají. Zatímco u nás jen přihlížíme, jak města pláčou nad drahou naftou a ještě dražší elektřinou a úbytkem cestujících za covidu. A hlásí, že budou zdražovat MHD. To je začarovaný kruh – když bude veřejná doprava dražší, a v porovnání s tou soukromou méně výhodná, čím dál víc lidem se vyplatí nastartovat auto. Ve městech nebude k hnutí, silnice a dálnice můžeme marně nafukovat do soudného dne.
Předpověď pro Česko je pesimistická: V zemi, kde se politici odvážili sáhnout na cenu dálničních známek naposledy před deseti lety, se masivní subvence a vynalézavá řešení ve prospěch hromadné dopravy moc čekat nedají.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
