Jan Lipold: Babiš na Národní, ale může být i hůř

18. listopad 2021

Premiér v demisi Andrej Babiš se na pietní místo na Národní třídě dostavil 17. listopadu už v 6 hodin ráno. Prý proto, že mu ochranka řekla, že později by po něm lidé házeli vajíčka. Moje soukromá hypotéza zní, že Babiš musel přijít ještě před tím, než statistiky ohlásily očekávaný rekord nových případů covidu, což mělo reálný potenciál umocnit jak zlost davu, tak nepříjemné otázky novinářů.

Držme se faktů: Předseda vlády a podle bookmakerů momentální favorit příštích prezidentských voleb musel uctít státní svátek za hluboké tmy, v liduprázdných ulicích. To není normální a obrací to pozornost právě k otázce, jestli a proč by Babiš měl nebo neměl být prezidentem.

Čtěte také

Neřekl, jestli bude kandidovat a zdaleka není jisté, že by vyhrál, ale stojí za to nad tou představou pouvažovat a říct: Neměl. Spíš se zdá, že objevit druhého pro prezidentský úřad tak nepatřičného politika by dalo dost práce.

Že mluví francouzsky, jak jsem zaslechl v jedné hospodské debatě, je sice pravda a plus, ale přece jen málo. Na druhé straně, například být obviněn z poškození finančních zájmů Evropské unie a z dotačního podvodu není úplně kvalitním doporučením. Kromě toho, prezidenta nelze postavit před soud, takže tím by Čapí nebo nějaký jiný podobný příběh skončil.

Prezident s nulovou „pietní legitimitou“

Čtěte také

Pod pojmem „bezúhonnost“ si každý může vybavit něco trochu jiného – ale nejsem si jistý, jestli třeba nákup nemovitosti přes offshorovou firmu v daňovém ráji politikem, který navíc offshory líčil jako zlo.

OK, taky záleží na tom, jestli bezúhonnost řadíme mezi požadavky na prezidentské kandidáty, ale z dosavadní rozpravy jsem měl nejen dojem, že ano, ale že pod bezúhonnost spadají i falešné brýle Jiřího Drahoše.

Pozapomenutým předpokladem dobrého prezidentství je respekt k institucím a ústavním pravidlům hry, v čemž Andrej Babiš odnepaměti vynikal. Teorií o parlamentu jako žvanírně počínaje, přes důsledné lpění na nezávislosti centrální banky a Ústavního soudu, a neutuchávajícím pěstitelstvím vysoké politické kultury konče.

Čtěte také

Prezident by měl, jak známo, být tím, kdo dokáže společnost semknout, povzbudit a inspirovat nejen ve chvílích nesnází a únavy. A kdo jiný se v posledních letech může pochlubit tím, že proti němu demonstrovalo čtvrt milionu lidí na Letné, a tisíce dalších jindy a jinde?

A pak je tu bytostná prezidentská kompetence kladení věnců a ztělesňování hodnot. Existují k tomu i písemné návody, jako je zákon, podle kterého byl komunistický režim „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“. Že by se hlavou státu stal dlouholetý člen komunistické strany a registrovaný spolupracovník komunistické tajné policie, je asi přesně v intencích tohoto manuálu.

Andrej Babiš na Národní normálně přišel, ale slovní spojení „vplížil se za tmy“ vyhovuje naší obrazotvornosti lépe. A odpovídá tomu, jak by si prezident s nulovou „pietní legitimitou“ musel počínat v budoucnosti. Anebo by prostě jen poslal věnec a věnoval „tichou vzpomínku“, jako teď.

Pro ty, kdo ještě nemají dost, doporučuji představu opravdu mučivou: poštovní známky s portrétem Andreje Babiše.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

autor: Jan Lipold
Spustit audio