Jan Kysela o obstrukcích: Opozice má být slyšena, nemusí být však vyslyšena

27. leden 2016

Je současné zdržování parlamentního hlasování ojedinělou zálěžitostí? Jsou výhrady opozice opodstatněné? Nebo bychom měli spíš přemýšlet o změně jednacího řádu?

„Opozice si moc nemá důvod stěžovat. Má-li si kdo stěžovat, tak spíš vládní většina,“ říká na téma vládních obstrukcí docent Jan Kysela, tajemník Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury.

Trend obstrukcí u nás začal kolem roku 2010, ale kořeny má už v devadesátých letech. „Podle mého soudu s tím přišel Miloš Zeman, když mluvil o spálené zemi, potom se to vrátilo u ODS, když začala politika nulové tolerance. Jsme svědky asi třetí vlny. Ti, co jednou obstruují, tak si stěžují a podruhé si to vymění. Ta slova jsou stejná, jen jsou v ústech té protistrany,“ uvádí docent Kysela.

„Parlament není místo, které má hatit té vládní většině šanci proměnit mandát, který získala z voleb. Protože kdyby to tak bylo, tak se demokracie ukáže být systémem zcela nemohoucím. To pak vyvolává tlaky na to, abychom hledali systém jiný,“ popisuje Kysela obecné principy, na které se často zapomíná.

Je možné, aby opozice skutečně zablokovala svými obstrukcemi zákon až do konce volebního období?

„V rámci tohoto jednacího řádu je to možné,“ uvádí Kysela a dále v rozhovoru rozebírá detaily jednacího řádu.

„Žádné to téma nebylo takové, aby s tou obstrukcí bylo nutně spojitelné. Obstrukce by měla být pokud možno krátká, abyste dal najevo svým voličům, že za tím tématem stojíte,“ dodává.

„Mám pocit, že obstrukce má být instrumentem, který je šitý na míru nějaké naprosto krajní situaci. Ale nejde-li o krajní situaci, tedy jde-li o běžné politické téma, tak by většina měla mít šanci se projevit. Ostatně pokud má někdo pochybnosti o ústavnosti toho zákona, tak se to dá řešit u Ústavního soudu,“ myslí si Kysela.

Revize jednacího řádu

„Myslím, že je přinejmenším účelné přemýšlet, jestli se ten model individualizovaného jednacího řádu nevyčerpal. Jestli se shodneme, že se vyčerpal, můžeme hledat varianty. Jde o to, aby opozice byla slyšena, ale to neznamená, že má být vyslyšena.“


Parlament není místo, které má hatit té vládní většině šanci proměnit mandát, který získala z voleb. Protože kdyby to tak bylo, tak se demokracie ukáže být systémem zcela nemohoucím.

Vyřešil by se problém změnou jednacího řádu směrem k časovému rozdělení? „Novela jednacího řádu je zákon a i to může být předmětem obstrukcí,“

Opozice se brání vůči omezení času řečníků a mluví o tom, že by to omezilo demokracii a práva opozice. Kysela na toto téma říká: „Jsou to ti stejní poslanci, kteří v roce 2011 mluvili o tom, že by to bylo pěkné, protože v roce 2011 byli ve vládě a čelili obstrukci.“

„Já myslím, že změna jednacího řádu neprojde, ale je účelné o tom mluvit,“ uzavírá analytický rozhovoru v pořadu Interview Plus docent Jan Kysela. Celý rozhovor si můžete přehrát ze záznamu Českého rozhlasu Plus.

„Záleží na tom, s kým se chcete srovnávat,“ říká Jan Kysela a připomíná například nedávný rozruch během parlamentního jednání na Ukrajině.

autoři: Michael Rozsypal , bar
Spustit audio