Jan Jůn: Začal před týdnem závod velmocí o Mars?
„Let k Marsu se významně přiblížil“, „Červená planeto, jsme na cestě!“ či „Dobývání Marsu začíná“, hlásaly titulky deníků v Británii před týdnem, stejně jako v Americe i jinde. Tato tvrzení byla ovšem daleko od pravdy.
Ano, první zkušební let řídícího modulu projektu Orion bez posádky se opravdu konal a byl velmi úspěšný, včetně vyzkoušení klíčového tepelného štítu a padáků pro návrat k zemi. Jakmile však začneme zkoumat, co že se to vlastně stalo na té „cestě k Marsu“, tedy v kontextu poměrně mlhavého a neuvěřitelně pomalého očekávaného dalšího vývoje, nadšení rychle pohasne.
Let onoho „kosmidla“, řadou potřebných systémů ještě nevybaveného a jen o polovinu většího než podobný modul letů programu Apollo k Měsící před více než čtyřmi desítkami let, trval jen přes čtyři a půl hodiny a největší vzdálenost letu od Země činila necelých šest tisíc kilometrů, přičemž na Měsíc je to kilometrů 400.000 a na Mars nějakých 140 milionů a let by trval téměř rok.
Zkušební let se navíc konal bez servisního modulu, který by už provizorní nosná raketa Delta 4 Heavy neunesla a který teprve před nedávnem začala vyrábět Evropská kosmická agentura na bázi jejího dopravního systému ATV pro zásobování Mezinárodní kosmické stanice jako kompenzaci americké NASA za její užívání.
Nefunkční maketa servisního modulu i modul řídící zůstaly téměř po celou dobu letu spojeny s posledním stupněm nosné rakety a ta, jak řečeno není tou, která bude v budoucnu lodi Orion vynášet. Ta se také teprve začíná stavět a poprvé poletí až v roce 2018 či 2019 s oběma moduly, ale stále bez posádky zkušebně kolem Měsíce.
Teprve později, někdy v roce 2021, tedy za sedm let, se má uskutečnit první zkušební let základní sestavy lodi Orion na dráhu kolem Měsíce, kam bezpilotní sonda přiveze velmi malý asteroid a astronauti z něj vezmou vzorky a dopraví je na Zem. O Marsu tedy zatím ani slovo.
Základní sestava lodi Orion totiž udrží čtyřčlennou posádku naživu jen asi 200 hodin, což stačí na cestu k Měsící, ale ne k Marsu a zpět. Proto bude totiž třeba postavit prostorný modul obytný a technický, tedy něco jako jeden z větších modulů Mezinárodní orbitální stanice, ale s vlastními zásobami kyslíku, vody a potravin na rok a také radiačního úkrytu pro případ slunečních erupcí. K přistání na Marsu a pro delší pobyt pak bude zapotřebí postavit větší obdobu lunárního modulu Apollo s tepelným štítem pro sestup atmosférou.
Podtrženo a sečteno, nějakých sto miliard dolarů, které americká NASA nemá a bude mít je dohromady za celou řadu let. Musí tedy stavět po částech, ale i pak nebude mít na více než jeden start obří rakety SLS ročně a přitom komplex na cestu k Marsu bude vyžadovat nejméně dva starty té její největší varianty.
Nezvýší-li kongres rozpočet NASA, první let na Mars může začít připravovat Čína – už nyní se stávající kosmickou lodí schopná obletu Měsíce, nebo z nynější počínající krize zotavené Rusko.
Politický závod velmocí o vesmír pak začne znovu. Představa zelených mužíčků přistávajících ve skafandrech bez označení na Marsu by jistě probudila kongres k většímu financování NASA.
V kontextu všeho uvedeného a vleklého časového rozvrhu, ten zkušební let před týdnem opravdu jaksi bledne, coby jen malinký první krůček. Díky však i za něj. Dobývání vesmíru je totiž nutné, jinak lidstvo zůstane jen na Zemi a prostě zakrní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
