Jan Jůn: Proč britští muslimové bojují v Iráku

22. srpen 2014

Hromadící se náznaky, že brutální džihádista, který uřízl hlavu americkému novináři Jamesi Foleymu a jeho spoluvěznitelé přezdívaní John, Paul a Ringo pocházejí z britské přistěhovalecké komunity východního Londýna, vyvolaly v Británii debatu o tom, proč mladí muslimové z této komunity, kteří se z velké většiny narodili a absolvovali školy v Británii, posilují řady džihádistů Islámského státu.

Odhady britských zpravodajců hovoří o minimálně pěti stovkách těchto mladých, kteří odešli bojovat do Sýrie a Iráku, i když muslimští představitelé nyní odhadují jejich počet na téměř dvakrát tolik i více a mnoho jich tam odešlo i z Francie, Holandska či Belgie.

Jak už řečeno dříve, mnozí z těch, kteří původně před třemi roky odešli posílit řady povstalců proti režimu syrského prezidenta Asada, se už vrátili zpět. Povstání se totiž kvůli nedostatku podpory Evropou a Amerikou daří režimu potlačovat a skupiny nazývající se nyní Islámský stát, drží pozice či válčí na obě strany, jak proti režimu, který se těší podpoře Ruska, tak i proti syrské opozici.

Čtěte také

Řada mladých britských muslimů mezitím však přešla ke skupinám Islámského státu, kam poté přicházeli i noví zfanatizovaní britští rekruti a obavy z jejich možného terorismu po návratu nyní rostou.

Důvodů k odchodu prý podle umírněných muslimských vůdců bylo kromě onoho zfanatizování hned několik, včetně jisté atraktivnosti statusu „bojovníka za islám“, vlastnictví samopalu či podobných zbraní - a snímky a texty šířené mobily a internetem oněmi mladými jako důkaz odvahy se staly tak módními, že prý pomohly zlákat další rekruty.

Bojovník v Iráku

Hlavním důvodem však údajně je skutečnost, že britská přistěhovalecká muslimská komunita není tak integrována do většinové anglosasské komunity, jak by bylo záhodno a jak tomu je například v Americe prostřednictvím pověstného “tavícího tyglíku“.

Původní přistěhovalci této komunity – tedy většinou muslimové z Indie, Pákistánu, Bangladeše a okolí a nyní i několik stovek tisíc Somálců a Eritrejců – pocházejí převážně z nejzaostalejších a nejkonzervativnějších venkovských oblastí a příchod do britských měst, kde jsou navíc v menšině kulturně, náboženstvím i barvou pleti, je bolestně poznamenal a frustroval.

Čtěte také

Experti – například zpravodajové deníku The Times - dokonce citují známou skutečnost, že desítky tisíc britských Bangladéšanů pocházejí z okolí městečka Sylhet na severu země a stejné množství britských Pákistánců zas z okolí Mirpuru v severních horách, tedy oblastí, kde teprve končí středověk. Transplantace celých rodin do Británie na přelomu 21. století tedy po naivních očekáváních vedla k frustraci a odstup většinového obyvatelstva zas k odcizení a hromadění v ghettech.

U té druhé generace to pak se vzděláním vede k další frustraci a stačí jen fanatik imám či kazatel jako Abu Hamza a dílo vzdoru vůči „nepřátelské a nevěřící“ Británii na pozadí pokulhávající integrace je dokonáno.

Migrace

Britská muslimská komunita dnes s vysokým přistěhovalectvím čítá na tři a tři čtvrtě miliónu osob v porovnání se zhruba miliónem Středo a Východoevropanů z nových zemí Evropské unie, většinou Poláků a dalším téměř miliónem Západoevropanů z chudých zemí unie, převážně Španělů, Portugalců, Italů, Řeků a podobně, avšak ti se kulturně a barvou pleti od Anglosasů nijak neliší, nebudují ghetta, nepřitahuje je Islámský stát a většinou prosperují. Ano, integrace je opravdu příkazem dne, jinak se proud mladých muslimů do řad Islámského státu těžko zastaví.

autor: jj
Spustit audio