Jan Jůn: Britští konzervativci zakončili týden volebních manifestů stran

19. květen 2017

Staré pravidlo, že volby vyhrává ta politická strana, která se dokáže programově posunout co nejvíce do středu politického spektra, kde je nejvíce voličů, se opět výrazně připomíná na konci velmi rušného britského předvolebního týdne.

Zvláště pak i proto, že posun do středu před týdnem z ideologických důvodů odmítla extrémní levicí ovládaná strana labouristická pod vedením Jeremyho Corbyna.

Ohlásila totiž plán nejrozsáhlejšího znárodňování pošt, telekomunikací, železnic, vodárenství a energetiky od 50. let minulého století, což většina voličů nepovažuje za potřebné. Trockistické vedení labouristů asi dobře ví, že volby tentokrát nevyhraje a tak se nechalo unést svými ultralevicovými sny.

Zopakování plánů na zdanění horních pěti procent, či více peněz na zdravotnictví a školství, jim pak přidalo dvě procenta obliby v průzkumech volebních záměrů na 32 procent, oproti 45 procentům konzervativců, ale rodiny nyní pociťují zvyšování cen na pozadí růstu inflace a stagnace platů a měly by tedy být s vládou poněkud více nespokojeny. Ministr financí Hammond ovšem konstatoval, že labouristům by v rozpočtu chybělo 58 miliard liber.

Televizní diskuse pěti vůdců menších stran, ve které ohledně brexitu výrazně prohrál vůdce xenofobů UKIP Nuttall a čtvrteční publikace konzervativního manifestu Theresou Mayovou v tradičně labouristickém Halifaxu, pak potvrdily, že premiérka s posunem strany do politického středu právem nespoléhá na neoblibu Corbynových ultralevičáků mezi voliči.

Philip Hammond a Theresa Mayová

Nevsadit ani libru

Snaží se jim populisticky nadbíhat manifestem, který zjevně představuje maximum, kam až lze konzervativce posunout doleva, aniž by přestali být věrni svému názvu a tradici.

Proto se zřejmě z řad podnikatelských organizací jako Institut ředitelů či Konfederace britských průmyslníků nyní ozývá, že manifest je „intervencionistickým útokem na svobodu tržního hospodářství“ a pokusem o státní dirigismus, jakého se lze spíše nadít ve Francii.

Mayová - i nadále věrná své rétorice „silné a stabilní vlády“ a neurčitému vyjednání „co nejlepšího brexitu pro Británii“ - se ovšem jakoby vrací ke svému nástupnímu projevu. Slibuje zvýšení rozpočtu na zdravotnictví o osm miliard, půl milionu nových domů a bytů navíc do roku 2022, omezení nejvyšších platů ředitelů firem a veřejné sféry, zaměstnanecké zástupce ve správních radách, stanovení stropu cen energetiky a spravedlivější rozdělení bohatství ve společnosti.

Posun do středu před týdnem z ideologických důvodů odmítla extrémní levicí ovládaná strana labouristická pod vedením Jeremyho Corbyna

Jiné její plány, jako například spoluúčast bohatších důchodců na hrazení rezidenční péče, odebrání příspěvku na zimní topení majetnějším penzistům, zrušení bezplatných obědů ve školách a nahrazení bezplatnými snídaněmi jen pro první stupeň, nebo zvýšení penále podnikům zaměstnávajícím imigranty, však nebudí všeobecné nadšení.

Uvedený optimismus ohledně ekonomiky a populistický závazek snížit imigraci pod 100 tisíc - přičemž unijních imigrantů jsou nyní více než dva miliony a neunijních více než tři - ovšem předpokládají, že „brexit bude úspěchem“, na což by zatím nebylo moudré vsadit ani libru.

autor: jj
Spustit audio