Jan Jůn: Británie připravena reagovat na „Asadův“ chemický útok

Ano, od pátečního Haguova: „Ano, my věříme tomu, že to byl chemický útok Asadova režimu“, britské reakce byly stále ostřejší. Sám americký prezident Obama ještě tvrdil, že útok si „vyžaduje pozornosti Ameriky“. Pak, podle zpráv z Londýna, hovořil s Obamou telefonicky premiér Cameron 40 minut a tempo jaksi zrychlilo. Další prohlášení šéfa britské diplomacie bylo ještě ostřejší, tedy, že „diplomacie selhala“ a že není možné dovolit, aby v 21. století byly „beztrestně použity chemické zbraně“ a že Británie zvažuje zda a jak bude možné reagovat v souladu s mezinárodním právem i bez jednomyslné podpory OSN. V Londýně pak proběhly zprávy, že britská nukleární ponorka s raketami je poblíž Sýrie.

Mezitím měl včera opět mezinárodně telefonicky jednat předčasně z dovolené navrácený premiér Cameron, tentokrát s ruským prezidentem Putinem, ale shody v názorech nebylo prý dosaženo, neb Putin tvrdil, že nejsou důkazy, že chemický útok provedla Asadova armáda a varoval, že odvetný útok by byl katastrofou. Současně už Britové četli v deníku The Times článek lorda Ashdowna pod titulkem „Užití bojového plynu nemůže zůstat nepotrestáno“, ve kterém zkušený účastník mezinárodních konfliktů tvrdí, že v krajním případě musí demokracie reagovat samy, i když OSN nepodpoří mezinárodní právo. Dovozuje pak, že v minulých podobných situacích od agresí Japonska, Hitlerova Německa či Mussoliniho Itálie, doplatil svět na váhání a nečinnost demokracií a že i akce, která nakonec málo pomůže, je vždy lepší, než nečinnost, která mezinárodní právo podkopává.

Podobně argumentuje dnes ve stejném deníku expremiér Tony Blair, že místo instinktivní nečinnosti je nutné kolektivně porozumět jejím konsekvencím, což v případě Sýrie znamená další krvavou řež a semeniště extrémismu. Nemůžeme být prostě neutrální, neb síly zla musí být poraženy. „Jinak už příště nebudeme mít na vybranou“, uzavírá Tony Blair. Jeho kolega v premiérské funkci prý dnes připravuje plán odvetného útoku na syrské chemické jednotky a poslanci jej tlačí k předčasnému svolání parlamentu. Nyní se asi ukáže, zda demokracie jsou opravdu tak váhavé, jak to často vypadá.