Jan Januš: Ze státního rozpočtu by mělo více peněz zamířit k soudům. Těžili bychom z toho všichni

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová tak alespoň opakovaně ujišťuje soudce, že se vynasnaží, aby se jich plánované šetření nedotklo.

Čtěte také

Předseda Ústavního soudu Rychetský by Šámala jako nového ústavního soudce bral. „Byl bych rád,“ přiznává

Úspory bude podle svých slov hledat přímo ve vlastním úřadu. Na nedávné konferenci Efektivita a kvalita české justice pak Benešová slíbila, že příští rok bude činit vše pro to, aby peníze z rozpočtu získala, a to stejným způsobem jako jiné resorty.

Soudnictví však nejen potřebuje zachovat částku, která do něj ročně směřuje, ale potřebovalo by ji ještě zvýšit. Právě při posílení financování české justice totiž nastane ten výsledek, po kterém dlouhodobě voláme. Soudní rozhodování se zrychlí a zkvalitní.

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal na zmíněné konferenci uvedl, že soudců máme v České republice dost a při hledání vyšší efektivity je tak potřeba se zaměřit spíše na ostatní souvislosti problému. Zhruba tři tisíce soudců jsou skutečně odpovídající, možná by jich dokonce mohlo být méně. Je ale otázkou, zda by neměli být organizováni jinak, než je tomu dosud.

Investice do justice

Nejen díky mediálně silně reflektovaným slovům předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který na konferenci vyzval k „překreslení mapy celé soudní soustavy tak, aby byla územně i profesně vyvážená“, a tím tedy i ke zrušení jednoho soudního stupně, se alespoň v teoretické rovině znovu otevírá debata o reformě českého soudnictví.

Čtěte také

Jan Januš: Žijeme v demokracii, potvrzují nám soudci a rozptylují pochybnosti

Jeho jednotlivé články totiž nejsou zrovna vyvážené a odrážejí spíše historické poměry. Přizpůsobit tak umístění a rozložení jednotlivých soudů v České republice 21. století je krokem, který bude vyžadovat složité přípravy a možná také poměrně zabolí, do budoucna je ale nevyhnutelný.

Možná jednodušší než hýbat se soudy by tak bylo pohnout s některými soudci a svěřit jim úseky, v nichž je česká justice nejzranitelnější. Zejména takzvané správní spory. Docent Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy dokonce na zmíněné konferenci apeloval na politiky, aby do Městského soudu v Praze, který je v tomto ohledu kvůli jasnému přetížení patrně v nejhorší situaci, doslova, „napumpovali peníze“. Neboli potřebovali bychom, aby se ze zmíněných asi třech tisíců českých soudců jich věnovalo správnímu soudnictví více, než je tomu v současnosti.

S konkrétními návrhy přichází rovněž prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, která na akci mluvila například o tom, že si soudce musí říct o potřebné spolupracovníky. Soudců skutečně více nepotřebujeme, ale využili bychom více jejich asistentů a obecně podpůrného personálu. Soudci by se pak mohli zaměřit na meritum věci, tedy na rozhodování, které by mohlo být rychlejší.

Čtěte také

Jan Januš: Nový šéf Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl posune českou justici o kus dál

Celé osazenstvo soudu by pak mělo mít k dispozici daleko více technologií, než má dnes. Modernější výbava soudů a jejich elektronizace je zkrátka něčím, bez čeho se dál nepohneme.

Mohli bychom přidávat další nápady, které by práci soudů ještě zlepšily, zatím si ale vystačíme s těmito. Jde totiž o peníze. Všechno samozřejmě něco stojí. Ale investice do justice se vyplatí úplně všem. Díky efektivnějšímu rozhodování sporů a nejasností totiž může ve společnosti efektivněji fungovat úplně všechno.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz