Jan Januš: Závazné znění zákonů u nás v elektronické podobě neexistuje. Nejen kvůli pandemii to musíme změnit

Nové pořádky, ovšem ve značně zjednodušené a tím rovněž právním pohledem dosti nepřesné podobě, jsme si na jeho profilu mohli zpravidla přečíst ještě před tím, než byly oficiálně oznámeny.

Čtěte také

Jan Januš: Zeman svými útoky podkopová české zákony, porušuje tím i prezidentský slib

Z hlediska práva nejde ani tak o komunikační chyby vyvolané už tím, že právě Twitter u nás není výrazně rozšířenou a používanou sociální sítí, ale spíše o obecnější související problém: v České republice nejsme na oficiální zveřejňování práv a povinností elektronickým způsobem vůbec připraveni a je otázkou, v jakých případech je vlastně nezpochybnitelně možný.

U práv a povinností z hlediska právní teorie rozlišujeme mezi jejich platností a účinností. Platnost by měla v ideálním případě předcházet účinnosti. Práva a povinnosti platí od jejich uveřejnění ve Sbírce zákonů, tedy od chvíle, kdy se s jejich oficiálním a kompletním zněním může každý seznámit. Účinné jsou pak tehdy, když jsou vymahatelné. U současných usnesení vlády, jimiž se přijímají krizová opatření, to sice může být o něco složitější, ale rovněž ony vycházejí ve Sbírce zákonů.

Jednat podle vůle státu

Připomeňme, že ta je i v roce 2020 závazná pouze v její tištěné podobě a nikoliv v elektronické. Právě podle tištěné podoby Sbírky zákonů tedy mají rozhodovat soudy a právě a jen z ní se mohou lidé a firmy oficiálně dozvídat o svých právech a povinnostech. O tom, jak je to v dnešní době komplikované, nereálné a zpátečnické, asi nemusím mluvit.

Čtěte také

Jan Januš: Stát by si kvůli kličkování politiků zasloužil, aby jej po koronakrizi žalovalo daleko více lidí

Jednotlivé vlády elektronickou Sbírku zákonů dlouhodobě chystají, zatím ale bez reálného výsledku. Chápu, že v současné pandemické situaci se v tomto příliš neposuneme. Zároveň bychom si dnešní stav, kdy se lidé potřebují dozvídat o svých právech a povinnostech, a to ideálně co nejpřesnějším způsobem, doslova z hodiny na hodinu, měli zapamatovat a hned jak to bude možné, elektronickou Sbírku zákonů urychleně navrhnout a postavit přesně tak, aby zvládala reagovat na podobně krizové situace. Tak, aby dovedla provést všechny adresáty jednotlivých norem nejen pandemickými stavy, ale co možná nejvíce jim usnadňovala život a státní regulaci za všech okolností.

Po staletí platná zásada, že neznalost zákona neomlouvá, se jinak opravdu nemůže udržet. I když ji Ústavní soud v poslední době lehce relativizoval, v České republice se podle ní stále postupuje, což je dobře.

Čtěte také

Jan Januš: Lidé na stejných pozicích mají vydělávat stejně. Nejen při koronakrizi to může být kontraproduktivní

Současná situace ale skutečně ukazuje, že pokud stát zásadně nezlepší to, jak navenek komunikuje o jednotlivých zákonech, vyhláškách či usneseních, může být jen otázkou času, kdy začnou české soudy přiznávat lidem i firmám, že jednat podle vůle státu skutečně nemohli, protože jim stát neumožnil se s pravidly účinně seznámit. Pro jednotlivce by to možná mohlo být spravedlivější, v širším měřítku by to však mohlo způsobit totální rozklad vlády práva na českém území.

V takové situaci naštěstí ještě nejsme. Ale aktuální komunikace vlády o nových opatřeních, a tedy i právech a povinnostech jednotlivců, jasně ústící v drtivou právní nejistotu ukazuje, že o novém a moderním způsobu zveřejňování zákonů musíme nejen mluvit, ale rovněž v tom něco rychle udělat.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz