Jan Januš: Stát může nabrat armádu právníků. Musí ale vymyslet, jak ji udrží a dlouhodobě zaplatí

25. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřina Arajmu

Letošní léto je nebývale bohaté na přijímání důležitých právních předpisů. K těm nejzásadnějším patří nový stavební zákon či nová úprava exekucí.

Čtěte také

Zvláště Poslanecká sněmovna se totiž snaží ještě před svým blížícím se koncem dotáhnout některé své hlavní priority. Každopádně ale nestihne všechno. Vzhledem k nadcházejícím sněmovním volbám mnoho důležitých návrhů takzvaně spadne pod stůl. Dost pravděpodobně k nim bude patřit rovněž aktuální záměr ministerstva financí a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na významné navýšení počtu právníků, kteří právě v rámci tohoto úřadu pracují pro stát. Jeho generální ředitelka Kateřina Arajmu deníku E15 dokonce řekla, že by úřad měl být v majetkových soudních sporech advokátní kanceláří státu.

Záměr je to zásadní, byť vzhledem k blížícím se volbám nevhodně načasovaný. Logicky budí odpor České advokátní komory, stejně jako některých velkých advokátních kanceláří. Měl by totiž znamenat to, že by stát do budoucna zadával méně práce externím právníkům, kteří si za ni ročně přijdou na stovky milionů korun.

Udržitelnost kanceláře

V debatě o advokátní kanceláři státu ale musí zaznít ještě více souvislostí, než se dosud stalo. Vytvořit ji totiž nemusí být zase až tak složité. Na první pohled může dávat takovýto specializovaný útvar jasný smysl. Zároveň ale udržet takovouto kancelář dlouhodobě funkční, efektivní a ve sporech vítězící nebude jednoduché.

Nejkvalitnější advokáti totiž stojí hodně peněz. Jak rovněž napsal deník E15, už nyní berou právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na veřejný sektor výborných skoro 90 tisíc korun hrubého, tedy podobně jako krajští státní zástupci po pěti letech práce. Možná to zní rouhačsky, ale není to dost. Nejlepší advokáti měsíčně inkasují násobně více a největší peníze často vydělávají při úspěchu ve sporu. To je motivující a ve finále se to vyplatí jak klientovi, tak jeho právnímu zástupci. Je poměrně zřejmé, že stát nemůže svým právníkům rovnou posílat statisícové platy, jejich motivující složku by ale měl brát velmi vážně. I tady by totiž mohlo platit, že se všem vyplatí.

Soukromý sektor

Konkurenceschopnější je pak stát při zaměstnávání začínajících právníků. Na startu kariéry jim totiž často nabízí vyšší ohodnocení než soukromý sektor a nezanedbatelným bonusem je také jasně daná pracovní doba a všeobecná jistota. Po pár letech se ale dostaneme opět ke stejnému problému. Právníci získají zkušenosti, ti nejlepší si takzvaně udělají jméno. Logicky o ně začnou mít zájem advokátní kanceláře a nabídnou jim násobné odměny.

Samozřejmě nejde jen o peníze, byť jsou zásadním faktorem. Důležitá může být zajímavost a rozmanitost práce. Ale pozor, složitý právní svět sází stále více na specializaci a i velké soukromé kanceláře někdy spolupracují s úzce zaměřenými experty. I na to musí stát myslet.

Nejde ale jen o ty, kteří stát zastupují ve sporech. Dlouhodobé problémy máme třeba i s legislativci, kteří připravují nové zákony. I pro ně platí mnohé z toho, co jsem popisoval. Každopádně by bylo dobré, kdyby se i v souvislosti se záměrem na vybudování advokátní kanceláře státu rozproudila debata o tom, jací právníci a za jakých podmínek mají pro stát vlastně pracovat. Efekt to totiž může mít pro všechny.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business

autor: Jan Januš
Spustit audio