Jan Januš: Půl roku čekáme na ústavního soudce, Zemana ale k jeho návrhu nikdo nedonutí

Brněnský vrchol tuzemské justice je od té doby neúplný, místo patnácti v něm působí jen 14 členů. Vzhledem k tomu, že zatím je prázdné jen jedno místo, o tak velký problém jít z dlouhodobého pohledu nemusí.

Jiří Leschtina: Nový ústavní soudce? Prezident našel svého kandidáta snů

• Upravit
• Smazat

Růst napětí mezi prezidentem a Ústavním soudem. I to je důsledek odhalení, že prezident vyvíjel nátlak na vrcholné soudní funkcionáře, včetně ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka.

Přesto ale má tato skutečnost na funkčnost i rychlost Ústavního soudu jasný dopad. K důkazu tohoto tvrzení stačí jednoduchá matematika: 14 soudců toho logicky stihne méně než patnáct.

Vraťme se k tomu, co se v posledních měsících stalo. Po vyhrocených mediálních debatách Senát v březnu odmítl jako nového ústavního soudce prorektora Univerzity Karlovy a bývalého děkana právnické fakulty Aleše Gerlocha. To se dotklo jak profesora samotného, tak i prezidenta Miloše Zemana, který jej Senátu navrhl. Zeman sice následně slíbil, že do Senátu pošle další návrh, zatím se tomu tak ale nestalo.

Vhodných kandidátů na ústavní soudce přitom máme celou řadu. Někteří z nich se ale v poslední době proti prezidentovi ostře vymezili a ten je tak, protože se nad osobní spory opravdu nedokáže povznést, už nikdy nikam nenavrhne.

Karty má v rukou prezident

Týká se to třeba emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy či proděkana pražské právnické fakulty profesora Jana Kysely. Zatímco Baxa odstartoval na začátku roku aféru spojenou s údajnou snahou o ovlivňování soudců, Kysela se zase do Zemana opakovaně naváží ve svých odborných stanoviscích. Naposledy jej tak v Hospodářských novinách označil za prezidenta ničitele. 

Daniel Kroupa: Ústavní soudci

• Upravit
• Smazat

To by se to vládlo, kdyby moc vládnoucích neomezoval zákon. V demokratickém právním státě má totiž každý vládní úřad ústavou vymezenou pravomoc a platí pro něj, že co není výslovně dovoleno, je zakázáno.

Baxa i Kysela tak teď mají smůlu. Proč by ale ústavním soudcem nemohl být třeba profesor Zdeněk Kühn? Nebo některý ze soudců, kteří nás nyní reprezentují v zahraničí? Například brzy končící soudkyně evropského Tribunálu, taktéž profesorka, Irena Pelikánová? Ostatně advokát a publicista Tomáš Nahodil teď na Twitteru vrší jedno jméno za druhým. Bez problémů bychom z nich poskládali i úplně nový Ústavní soud. 

Zapomínat bychom rovněž neměli na to, že na vrcholu české justice teď působí pouhé dvě ženy. Konkrétně ne příliš viditelná místopředsedkyně Milada Tomková a naopak velmi viditelná soudkyně Kateřina Šimáčková.

Žádné kvóty v tomto ohledu v České republice neexistují, Ústavní soud se tak může skládat i jen ze samých mužů. Přece jen by ale bylo vhodnější, aby u něj zasedaly také další právničky. Zvláště vzhledem k tomu, co tak často řeší. Zkrátka, z hodiny na hodinu lze přijít se jménem nového strážce, či možná ještě lépe nové strážkyně české ústavnosti. 

Doufám, že se alespoň jedna žena někdy stane předsedkyní nějakého soudu, říká ústavní soudkyně Šimáčková

• Upravit
• Smazat

Být v Česku soudkyní Ústavního soudu je malý zázrak. Své o tom ví Kateřina Šimáčková, jedna ze dvou žen z celkem 15členného sboru našeho nejvyššího soudního orgánu, který má chránit ústavnost a základní lidská práva. V Interview Plus Jana Bumby připustila, že by si změnu velmi přála.

Nezpochybnitelně tak jde jen o to, že prezident trucuje. Ne o to, že by neměl odkud brát. Druhou věcí je pak stanovisko Senátu, který přece jen, vzhledem k současné vyhrocené politické atmosféře, může leckoho odmítnout jen kvůli tomu, že jde o návrh právě Miloše Zemana. K tomu ostatně, dosti nelogicky, vybídl po Gerlochově neúspěchu na Facebooku i respektovaný profesor Jiří Přibáň.

Všechny karty teď má ale v rukou prezident. Pokud je totiž nezpochybnitelně automatem na podpisy v případě odvolávání a jmenování ministrů, v případě ústavních soudců tomu tak není. Rozhodne-li se, že Ústavní soud teď bude mít čtrnáct členů, nikdo ho k žádné akce nedonutí. 

Je to ale škoda. Pokud se totiž mohlo v prezidentově přístupu k právu na něco vzpomínat v dobrém, bylo to ještě donedávna právě navrhování nových ústavních soudců. Teď už to ale bohužel neplatí.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz